!!! Kontrola a nábor Affs\SB ZDE !!!

Melisa a planeta Mythus Kapitola 8. část 2.

25. března 2016 v 13:56 | Babu |  Melisa a Planeta Mythus
Ještě pořád žiju! :D Jenom je málo času, příjimačky se blíží a matiku nezvládám...a taky nebudu lhát, prostě se mi články přidávat nechcou :D Každopádně, pokud se vám líbí moje příběhy a chcete je číst častějc než 1 za dva měsíce, navštivte wattpad.com, kde jsem trochu aktivnější ;) Budete se muset registrovst, ale je to zdarma ;). Najdete mě pod jménem @Jebexiii nebo pod příběhem Lovena stínem :)
"Co myslela tím, abys pamatovala na její slova?" Zeptala se Jenna.
"Ve snu mi řekla, že Arachne je tam, kde se země střetává se zemí," vysvětlila jsem.
"Tak proto ses nás na to ptala," poznamenal Jason.
Přikývla jsem.
"Kde se země střetává se zemí?" Zeptal se.
"Nemám šajna," řekla jsem popravdě. "Ale asi bychom to měli do ráda zjistit, ne?"
"To by nám přišlo vhod," řekl suše.
"Myslím, že bych se měla jít podívat do knihovny," navrhla Jenna.
"Fajn," ujala jsem se toho. "Objehnem všechno co se jenom dá a zjistíme co to znamená. Zeptám se Corna a lidí u nás ze srubu. Sejdeme se u večeře, ano?"
Přikývli a pak jsme se rozdělili.
"Tak jo," řekla jsem si. "Do toho." Šla jsem rovnou za Cornem.
"Proč myslíš, že si vybrala zrovna tebe?" Zeptal se, když jsem za ním došla.
"Chce mě zabít," odpověděla jsem jednoduše. "Ale o to teď nejde. Potřebuju s něčím poradit a doufám, že mi pomůžete."
"Ano a s čím?" Zeptal se zamyšleně.
"Kde je místo, kde země střetává se zemí?"
"No, to může být kdekoliv. Musíš se na to podívat většinou z jiného úhlu. Většinou to není ani tak jak se zdá."
"Takže…?"
"Takže ti asi neporadím. Promiň."
"Ale noták! Musíte aspoň tušit co tím myslí!" Zkusila jsem to znova.
"Promiň, ale kdyby mě něco napadlo, dám ti vědět," ujistil mě.
"Tak fajn, díky," řekla jsem. Zavřela jsem dvěře, otočila se a zjistila, že za mnou stojí Peter.
"Ááá," zaječela jsem. "Kruci, takhle mě děsit."
"No, taky tě zdravím. Cos tam dělala?"
"Potřebovala jsem pomoct s něčím kvůli tomu zítřku."
"A poradil?"
"Ne…"
"No a co to je? Třeba bych s tím mohl pomoct já."
"Tak o tom pochybuju, ale jak chceš. Nevíš, kde se země střetává se zemí?" Zeptala jsem se ho s trochou nadějí v hlase.
"Pochybovalas správně. Nemám tušení, ale můžeš se zajít kouknout do knihovny."
"Tam už je Jenna…" povzdychla jsem si. Pak se mi ale rozsvítilo. Určitě mi nad hlavou blikla žárovka. "Ale jejích babička by to mohla vědět. Ví o všem co se v Táboře šustne a nejenom tady."
"No nevím, jestli to pomůže, ale zkusit to můžeš," pokrčil rameny. No taky, že jsem to zkusila.
Zastavila jsem se před hlavními dveřmi. "Tak jdeš semnou nebo se budeš jenom tak dívat na ty dveře?"
"Jasně, už jdu," odpověděl.
Zašli jsme za babičkou dvojčat. Neúspěšně. Jak jinak, že? Najednou se tu všem vymazala paměť a nikdo nechápe hádanku od Atheny. Zašli jsme aj za děckama z mého srubu. A stejně nic. Někteří řekli, že to může být jenom oklika, protože Athena miluje hádanky či co, někteří, že to může být zas nějaký název, ale jinak nic. No aspoň něco.
"Prosím, prosím, prosím řekněte mi, že jste něco zjistili," zadoufala jsem, když jsme se s Jasonem a Jennou setkali u večeře.
"Nic," zakývali hlavou. "Ty?"
"Taky nic," zabručela jsem. "Jenom to, že to může být nějaká oklika, hádanka nebo název nějakého místa. Nemáte tu třeba někde obchod se stejným názvem?" To byl pěkně stupidní nápad.
"Ehm…pokud vím, tak ne."
"Skvěle," zabručela jsem znova. "Proberem to kdyžtak ještě po večeři jo? Mám strašný hlad."
Domluvili jsme se kdy se kde sejdeme a každý si šel po svých. Pár lidí mi řeklo, že mi prej hrozně závidí, že někteří čekají na výpravu i roky a jaká je to pocta, když se tu objeví bohyně 2x za dva týdny. A taky se zeptali jak se těším. Tady jsou asi všichni padlí na hlavu. Jsem jediná komu připadá výprava za obrovskou pavoučicí, zvlášť když má ten člověk arachnofobii, kde asi natáhne bačkory jako ne movć velká sranda? Po tom všem jsem odnesla skoro plný talíř. Hlad mě okamžitě přešel. Dala jsem trochu bohům (tady se to tak dělá), aby mě nezabili (člověk nikdy neví) a čekala na Jennu a Jasona.
"Měli bysme se aspo%n domluvit kam půjdeme, když už nic moc nemáme," řekla jsem jim, když přišli. Oni jsou přece jenom trošku zkušenější…
"Na západ," řekli oba.
"Proč tam?"
"Protože na západ se všechno vždycky stěhuje. Jestli ji chceme najít, měli bychom jít na západ," řekl Jason.
"OK, tohle máme, půjdem teda na západ, ale-" zarazila jsem se. Zhoupl se mi žaludek a chytla jsem se za břicho. Dvojčata se na mě divně podívali. "Víte jak jsem minule měla…jak jsem sebou jenom tak sekla?"
Přikývli.
"No, tak myslím, že je to tu zas."
"Cože?!" Vytřeštili oči a pak se mi zatmělo před očima. Po pár minutách…sekundách…nevím jak dlouho to bylo, ale když jsem přišla k sobě Jenna nervózně chodila sem a tam. Cítila jsem kolem sebe Jasonovi ruce. Fajn, tak mě chytnul. Rychle jsem zamrkala a koukla kolem sebe.
"Seš zpátky?" Zeptal se.
"J-jo. Už jo."
Pomohl mi vstát.
"Co jsi viděla?" Zeptala se pomalu Jenna.
"Ehm, no šli jsme na ten váš západ a byla tam nějaká jídelna, ve které seděl starý chlápek s vousama jak Brumbál."
"O něm se mi včera zdálo," vypískla Jenna. "Seděl tam u takového malého kulatého stolku a říkal ať tam dojdem nebo co a taky jedl tortilu."
"Jo, to je přesně on!" Potvrdila jsem. "Ještě tam byl velký strom se zlatýma jablkama, obří stín pavouka a velké přesípací hodiny, které opočítavali 3 dny no a nakonec se všechno propadlo."
"Nevíš jak se ta jídelna jmenovala?" Zeptal se Jason.
"Ne, nějaká jídelna…nestačila jsem to přečíst."
"No, ale pár věcí víme," shrnul to. "Máme jíd do nějaké jídelny, kde bude vousatý chlápek, pak to vypadá na strom u Hesperidek, ale doufám že to tak není, boj s Arachné a na všechno máme jenom tři dny, protože jinak se svět propadne, takže pohoda. Třeba si ještě stihnem zahrát člověče nezlob se."
Začali jsme se s Jennou smát.
"Co? To nebyl vtip. Docela rád bych si ho zahrál, jsem v tom vážně dobrý."

Znovu jsme s Jennou vyprskly smíchy.
"Myslím, že byste měli jít pomalu na kutě," ozvala se za náma Jasonova a Jennina babička s Cornem. "Teda až na Lisu, potřebuju se jí na něco zeptat, "zarazil mě, když jsem skoro už odešla. "Nemělas zase…ty víš co?" Zeptal se Conr.
Tak jsem mu to všechno vyklopila, on se nad tím jenom zamyslel, zamračil a poslal mě do postele. Takže tak. Chtěla jsem se aspoň pořádně vyspat poslední noc před tou slavnou výpravou naprd, ale vyspala jsem se? Ani ne. Jednak proto, že jsem měla noční můry o pavoucích a navíc mi tam všude lítaly lístečky jako: Ty to zvládneš! A Hodně štěstí! Nebo Stojím při tobě ;)

Nemusela jsem vůbec přemýšlet nad tím, kdo to psal.
 

Melisa a planeta Mythus- Kapitola 8. část 1.

17. prosince 2015 v 19:07 | Babu |  Melisa a Planeta Mythus
Kritická diba si žádá kritické...ehm...vyřešení? :D ještě že mám ty články v záloze :D no pak budu zas blogovat, doufám, jenom teď když jsou ty Vánoce...:3 máte už dárky? :)
Kapitola 8.
Moje matka mě chce zřejmě zabít.
"Atheno!" Zavolala jsem. Jo, byla jsem zase v té oné místnosti. Byla to vůbec místnost? Prostě bílý prostor, kde se mnou vedla ty velice poklidné rozhovory. "Haló! Kde jste? Objevte se." Doteď nechápu, že mě k tomu donutila. "Ehm…Matko?"
"Ano?" Objevila se předemnou.
Naštvala jsem se. Mimochodem za tyhle návaly zlosti a mírumilovnosti…za to može puberta! Nesvádějte to na mě.
"Já vím, že jsi asi naštvaná, že ti o tomhle nikdo neřekl…" začala Athena."
"Asi?"
"Ale musíš pochopit, že jsem to dělala jen pro-"
"Pro mé dobro," dokončila jsem za ni. "Tuhle odrhovačku známe všichni. Podívejte, to že jsem polobůh, jsem nejakým způsobem strávila, to že jste moje matka…ještě na tom pracuju, ale taky to půjde, roční kamarádi ze školy spolu s taťkou jsou polobozi, fajn, ale že mám nějaké šáhlé vidění a nikdo mi o tom nic neřekl…To už bude horší."
"Já vím,že je to pro tebe asi těžké, ale ty jsi zvláštní," řekla mi. No tak to mám teda radost… "Kdybys byla jen obyčejný polobůh, asi bych se tě pokusila zabít za to, jak se ke mně chováš." No, ta teda umí uklidnit. "Ale to nemůžu."
"Protože jsem vaše dcera?"
"O to by ani nešlo, jenom jsi prostě důležitá."
"Téda, mám vážně radost…" zamumlala jsem. "Chci vědět od koho to mám," vyletělo najednou ze mě.
Chvilku mlčela, jakoby bojovala sama se sebou. Mám jí to říct? Měla bys, je to tvoje dcera. No, jasně, ale neměla bych jí to říkat. Je s ním jenom samá práce. A ty se divíš? Podívej se na ni, s ní není práce? Takže…? Řekni jí to! "Od tvého otce," řekla nakonec.
Cože???? Hleděla jsem na ni, jako kdyby mi v krku uvízl bonbón. "Není snad taky přes 3000 let starý, že ne?" Zadoufala jsem. Nechtěla jsem mít oba rodiče seniory, sice až já budu stará a vrásčitá, tak Athena bude pořád vypadat na pětadvacet, ale co s tím nadělám…
"Ne," odpověděla.
Pořádně jsem si oddychla.
"Kdo…kdo je můj otec?" Zeptala jsem se pomalu.
"Víš…není moc chytré, abych ti to říkala."
"Ale mě je úplně putna jestli je to chytré nebo ne. A říkám to dneska už podruhé."
"Jenže mě to není jedno," namítla. "Neměla bych ti to říkat a ani ti to říkat nebudu."
"Umřel při té nehodě? Nechala jste ho tam, aby umřel? Nebo to celé byla jenom falešná výmluva?" Vyzvídala jsem dál.
"Tvůj otec je jedním z potomků Pythie," vyhla se mým otázkám.
"Kdo je sakra Pythie?" Zakračila jsem se a zasrčila si pramen svých vlasů za ucho.
"Byla to věštkyně z Delf a její moc se po celé generace přenášela a vyvíjela. Proto neříkáš žádné nesmyslné proroctví, ale vidíš co se kde stane."
"Takže místo nesmyslných vět vidím nesmyslné obrázky….Bezva," zamumlala jsem. "Takže to co jsem viděla se teprve stane?"
"I tak se to dá říct," připustila. "Ale musíš se to naučit ovládat. Nemůžeš někde uprostřed lezení na skálu jenom tak vytuhnout."
"Já ale nemám v plánu lezt na skálu," namítla jsem.
"To byl příklad, Meliso. Prostě se to nauč ovládat."
"Mám se naučit ovládat něco, o čem jsem dodneška nevěděla. Hračka," zabručela jsem.
"Dám ti poslední radu než odejdu." Páni, dneska to bylo rychlé. "Arachné se skrývá tam, kde se nebe střetává se zemí," a hned potom jsem se probudila.
Podívala jsem se na hodiny. Bylo 6:30. Každý vstával jinak, ale v 9 byla snídaně, takže jsem měla ještě mraku času. Potichu jsem se vykradla z postele, vzala si věci a vběhla do koupelny, kde jsem si dala vážně dlouhou sprchu a umyla si i vlasy. Letos budou mít asi větší účet za vodu. Trvalo mi to asi hodinu. Když jsem vyšla z koupelny s ručníkem na hlavě, většina pořád ještě spala, teda až na Miu, její kamarádky a ještě pár lidí. Šla jsem ke svojí postely, položila si tam svoje věci a mokrý ručník přehodila rám postele. Mia se svýma kamarádkama došla ke mně. Myslím, že se jmenovali Kate, Agata a Linda. Ale nevím jistě. Vážně mám s jménama problém…
"Ahoj Lis," pozdravila mě Mia.
Otočila jsem se k nim. "Ahojte," odpověděla jsem.
"Včera jsme tě neviděli ani na obědě ani u večeře, a když jsme sem došli, už jsi spala. Stalo se včera snad něco?" Zeptala se.
Ajajj….
"Jo, no…já totiž…byla jsem jenom unavená a ktomu se stalo ještě pár věcí…ale už jsem v pohodě! Ehm..můžu s tebou nachvilku mluvit? Osamotě?" Zeptala jsem se a koukla na holky.
"Jasně," potvrdila. "Andreo, Lusindo, Kamil, můžete mě počkat venku? Hned příjdu."
No…skoro jsem se trefila…
"Jasně," řekly.
Mia mě zatáhla do kouta, kde nás nemohl nikdo slyšet. Zašeptala. "Tak co se stalo?"
"Proč jsi neřekla, že se tu ztrácí lidi?" Někdo si toho přece musel všimnout," řekla jsem.
"Jak o tom víš?" Zamračila se.
"Corn mi to včera řekl."
"Neměl ti to říkat. Sami jsme se dohodli, že to udržíme v tajemnství, než si budeme jistí aspoň základními věci."
"A ty se včera vyřešili," řekla jsem jí. "A nejenom ty. Proto mi to řekl."
"Musíme za ním, pojď," drapla mě za ruku a táhla za sebou. Z jejího hlasu bylo slyšet, že se snaží ovládnout, aby nezačala ječet. Aspoň nejsem jediná, kdo trochu vybuchuje. Venku se otočila na Kamil. "Trošku se to protáhlo, běžete sami, pak dojdu. "Co všechno ti řekl?" Zeptala se. No, tak jsem jí řekla všechno.
Došli jsme do centra, Mia vtrhla do dveří a z toho jejího vzteklého pohledu bych usoudila, že je snad dcera Arése, kdybych ju neznala.
"Ehm," odkašlala si. Corn se otočil a měl pusu plnou jídla. No, buď má snídani dřív, nebo má rovnou dvě. "Mám počkat až dojíte, nebo mi to vysvětlíte dřív než zase ztratím hlavu?" Zeptala se nabroušeně a ukázala na mě.
"Taky tě zdravím Mio. Lis." Pozrdravil nás. Kývla jsem hlavou na pozdrav. Když Corn viděl ten její výraz, okamžitě ho přešly vtípky. "Víš objevily se nové informace."
Mia na to nic neřekla jenom povytáhla jedno obočí. To tu vážně umí všichni? Měla bych se to konečně naučit…
"Lis zjistila, že je unesla Arachné."
"A jak to zjistila?" Zepptala se.
Haló, já jsem vedle tebe, klidně si se mohla zeptat mě!
"Měla vidění," odpověděl.
No a je to tu zas…
Mia se okamžitě sklidnila. "Vidění?" Zeptala se překvapivě. "To ale mívají jenom Apollonovi děti a jednou za čas a nikdy to není úplně spolehlivé."
"Pochází to od nějakých jejich předků," vysvětlil.
"Vlastně," skočila jsem mu do toho. "Je to prej od táty a ten to získal od svých rodičů a ti zas od těch svých atd…Až po nějakou…věštkyni v Delfách. Pythii tuším."
"Jak to víš?" Hleděli na mě.
"Athena mi to řekla."
"Athena s tebou mluvila?" Zeptala se Mia.
"Jasně, už potřetí:"
"Proč jsi to neřekla?"
"Myslela jsem si, že to není důležité. Stejně jsem na ní většinou jenom křičela že není dobrá matka," řekla jsem a pokrčila ramney.
"Bohové stůjte při nás," zaúpěla Mia
"Vraťte se zpátky, za chvíli stejně bude snídaně. Promluvíme si pak," řekl Corn.
Mia přikývla a odešla. Já si ale stejně neodpustila poznámku. "Neměla by být spíš Arésova dcera? Rychle se naštve a upřímě…vypadalo to trochu jako by vás chtěla zabít. Šel z ná strach."
"Mia je sice trochu ostrá, ale je chytrá a dobrá vedoucí srubu."

Dopoledne ubýhalo rychle. Trochu jsme trénovali. Teda jak kdo. Odpoledne na mě pak už čekal Jason s Jennou.
"Nevíte tak náhodou, kde se země střetává se zemí?" Zeptala jsem se ze zvedavosti.
Oba zakroutili hlavami.
"Všichni se zhromážděte u Velkého ohně," ozvalo se až moc známým hlasem.
"No to snad ne…" zaúpěla jsem.
Došli jsme k táboráku, kde večer býval Velký oheň. Po chvilkce se tam zhromáždily všechny sruby s intruktorama a všemi, kteří neměli ponětí co se děje a kdo to svolal. Takže všichni. Teda až na mě, já přesně věděla, kdo to byl. Zrovna se objevila obrovská bílá záře…a kdo se neobjevil?
Všichni si znovu klekli (tentokrát aj já!) aby uctili úctu? To je blbost…prostě si klekli.
"Vím co se děje ve vašem Táboře," promluvila Athena. Přesně tak, Athena. Jestli jste si tipli správně, máte 10 bodů. "A částěčně za to můžu i já." Všichni si začli šuškat, protože neměli páru o čem mluví. "A proto," zvíšila hlas, "jsem se rozhodla uspořádat výpravu. Najdou Arachné, svrhnou ji do Tartaru a osvobodí moje děti. Výpravu povede moje dcera Melisa."
Vykulila jsem na ni oči. "Chcete mě zabít?" Vyjekla jsem.
"Párkrát jsem o tom už přemýšlela, zlatíčko," usmála se.
"Milé," usmála jsem se křečovitě.
"Můžeš si, ostatně jako vždy, sebou vzít dva další členy z Tábora. Zítra ráno se vydáte na cestu. Do té body si můžeš rozmyslet koho si vezmeš sebou. Vybírej moudře."
"To je jasné koho si vezmu. Nad tím nemusím vůbec přemýšlet," otočila jsem hlavou. "Jasone, Jenno, půjdete semnou?"
"Co je tohle za otázku? Jasně že jo," řekl Jason a Jenna se uculila a přikývla.
"No tak dobře. To je vše. Jo a Meliso? Pamatuj na má slova." A s tím zmizela.
Teď už si ostatní nešeptali, ale dost nahlas povídali a mě došlo co jsem udělala.
"Chce mě zabít," prohlásila jsem. "Určitě mě chce zabít."

Cesta

12. listopadu 2015 v 22:27 | Babu
Tak jsem se konečně dohrabala k tomu začít psát to co se dělo v Anglii. UPOZORNĚNÍ!!!! DLOUHÝ ČLÁNEK :D

Takže, bylo 7:00, možná trochu pozdějc protože jsem mezi intervaly, kdy mě mamka chodila budit usínala, já jsem vstávala. Byla jsem otrávená, nevyspalá a samozřejmě po ráno trošku mrzutá...Oblaená svou nejmillovanější duchýnkou jsem došla do obýváku a nevím jestli si mamka řekla: "No co, šak už jede pryč, tak ju v té duchně nechám a nebudu nic říkat" Nebo to prostě radši ignorovala a v duchně mě nechala. Nasnídala jsem se...No...malá miska kuliček s mlékem, jestli je to snídaně :D. Potom jsem ještě dobalila několik věcí do kufru, jako kosmetickou taštičku a takové ty podobné blbiny. Nachystala si batoh + tašku z jídlem, která byla skoro plná. Toasty, muffiny, jabka, dalamánky...a další sušenky jsem měla v batohu :D.
V 8:30 jsme dojely ke škole, dala jsem všechny papíry učitelce a postávala tam s kamarádkama a mamkou než se konečně začně něco dít.
 


I´m back!

30. října 2015 v 21:40 | Babu
Oh yey! I´m back! :D Vím ze mě asi anglicky nedostanete :D.
No každopádně, měla jsem se fantasticky! Už jsem si dokonce v Londýně vyhlídla pár domečků, kde bych mohla bydlet, páč tam chci žít!!!! :D Fotek mám milion, fajn milion ne, ale přes 400 jo :D. Rozhodla jsem se, že to budu přidávat po dni. 1. den, co jsme dělali, co jsme zažili, kam jsme šli + fotky. Bude to tak s fotkama mnohem jednoduší. Když už jde o fotky, chcete jenom ty, kde jsou památky a takové ty budovi a jednou jsem vyfotila i Tesco :D a plakát, a pak ještě jeden :D nebo chcete i takové ty z pokoje, kde jsme dělali hovadiny a vlastně všechny ulítlé a neskutečně směšné, protože některé ty ksichty....no coment :DDDD.

Jinak, navšvíli jsme snad všechny možné místa, až na TARDIS, kterou jsme spolu s Chelsea nestihli....což byla škoda, ale měli jsme málo času.....

Cesta v autobusu nebyla zas tak hrozná, až na tu nehorázně přesezenou prdel, ale loni to bylo horší...to jsme jeli 32 hodin, letos jenom 24 :D. Taky padlo pár "legendárních hlášek" třeba jedna Vaškova nelogická: "Vykastruju tě touhle mp3!" nebo Dominikova, když učitel řekl že to vzadu smrdí jak a Domink jenom "Jako kdyby tu chcípl Matásek" Matásek je spolužák jenom tak mimochodem :D. a ta nejhlavnější! Zastupkynina: "Na půl mentru!" To znamenalo, že se moc hlasitě bavíme, tak ať jsme slyšet jen na půl metru, tak to teď říkáme ve škole a nikdo kromě těch co jeli do Anglie to nechápe, takže vůbec neví, čemu se smějem :DD.
Nebo naše hra na špiony po celém hotelu xDDDD. To bylo za moc xDDD.

No, víc se dozvíte v těch dalších článcích a napiště jestli chcete i ty ulítlé a hlavně směšné fotky :DD :)

Chvilku tu nebudu

12. října 2015 v 22:22 | Babu
Hola! :)
Jasně, já tu nejsu skoro pořád, zvlášť poslední dobou, ale tohle má konečně nějaký důvod :D. 16.10 jedu se školou do Anglie do Londýna na jeden týden :) Měli jsme jet do Penzance, k naší partnerské škole, ale pak se to celé pfff...pokazilo :D Já chcu do Penzance....Teda neberte to špatně, v Londýně je to super, ale Penzance...moře, měli jsem surfovat, tolik tam nepší a je tam teplejc! :D Ale stejně se těším :) Sice až se vrátíme, tak už asi nebudu vidět, protože už teď jsem prej "extrémně hubená" (furt jim říkám že extrémně, je přehnané -_-) a jelikož nám změnili stravování a budeme jíst jenom sendviče, toasty, budem chodit do nějakých restauracích a hlavně fast food tak...No jsem zvědavá jak budu žrat ty burgry z McDonaldu, když tohle nejím :D. Odjíždíme v pátek ráno a až v nedělu dostaneme první jídlo takže...Cituju větu v papíru, který nám rozdali: "Doporučujeme paštiky, suché salámy a sýry zvlášť pro děti, které rostou a mají pořád hlad, ledniči budou mít na pokoji" Takže tak no :D Ale bude to fajn...doufám...:D. A taky moc doufám že v té škole potkám spoustu Whovianů!!!! :333 Přece jenom Velká Británie tím seriálem prakticky žije...:3 A chci se vyfotit i s Ajush u TARDIS :33
Jedeme autobusem (snad všechny školy letí letadlem, jenom ZŠ Za Alejí musí jet autobusem...:D) snad chytnem ty místa co chcem jenom Ačko nám teď ničí plány :D.
A když pojedem tak dlouho, tak si budu moct dlouho číst :3 Berem si s Ajush i stejnou knížku xD Teda jestli si ji stihne koupit :D.

Až se vrátím tak asi přidám spoustu fotek :) A spoustu nepovedených fotek. A taky hodně bláznivých fotek...Znáte mě :D.
Tak držte mi palce, ať se tam s něma nějak domlouvím...Nohama rukama to snad pude...ehm...:D Jéžiš tam bude zima...Mamka mě už aj obula do kozaček a odmítla mi koupit tenisky, že tam budu chodit v kozačkách :D Už jsme se aj dohodly, že když nám bude v noci zima, tak přišupnem postele a zakryjem se všema duchnama a dekama co tam budem mít xD a budem spát v sibiřkách, rukavicách a mikinách xD.
No, jdu si dělat pořádek v MP4, abych si pak mohla jenom sednout a aposlouchat písničky a nepletly se mi tam ty mamčiny věci...:D

A naposled, písnička, na které už dva týdny ujíždím. Furt mi hraje v hlávě, ráno se vzbudím, hraje, ve škole, hraje, odpoledne hraje a když jdu spat tak taky :D. Zpívá jí úžasná Katherine McNamara, která hraje Clary v ShadowHunters. (Proboha proč ani podruhé tu scénu v klubu neuděaljí správně???!!! -_-) Seriál na motivy knížky Nástroje smrti nebo taky filmu The Mortal Instruments Město z kostí :)

Selekce

2. října 2015 v 13:30 | Babu |  Knížky
Autor: Kiera Cass
Název: Selekce
Počet stránek: 288
Serie: Selekce, 1. díl

Pro třicet pět dívek je Selekce životní šancí. Příležitostí k útěku od života, který jim byl stanoven od narození. Být obklopena světem třpytivých šatů a drahocenných šperků. Žít v paláci a soutěžit o srdce krásného prince Maxona. Ale pro Americu Singerovou je Selekce noční můrou. Znamená to pro ni otočit se zády ke své tajné lásce Aspenovi, který je o kastu níž než ona. Nechce se jí odejít z domova a vstoupit do nelítostné soutěže o korunu.
Pak America potká prince Maxona. Postupně začne zpochybňovat všechny plány, které si předsevzala - a uvědomí si, že život, o kterém vždycky snila, si už nemůže v porovnání s budoucností představit.

America žije v 5. kastě. Není nijak bohatá, ale její život jí vyhovuje a má svého přítele Aspena, když jí ale příjde dopis ze Selekce, nadšená není ani trochu. Aspen jí však donutí se do Selekce přihlásit, protože je to životní příležitost. Americu do Selekce, ale vyberou a ona se musí rozloučit s domovem a Aspenem. I když nechce zůstat v královském paláci, musí to udělat pro rodinu, která dostává peníze každý týden z jejího pobytu v paláci. A co když Americu začne přitahovat princ Maxon, než její milovaný Aspen?

Všichni znají Selekci a je jenom málo lidí, kteří ji ještě nečetli. Velké BUM přišlo, protože to plno
lidí přirovnávalo k Hunger Games. Já si to samozřejmě taky chtěla hroznou dobu přečíst, ale na internetu to nebylo k sehnání ve formátu, který jsem potřebovala. Smůla. A pak jsem to našla na Wattpadu, kde to, ale nebylo celé. Hmm. Tak jsem si to tam začala přidávat sama a číst to. Chytrá hlavička :D. Pak jsem to samozřejmě musela smazat kvůli právům, ale stejně.

Přidám se k těm, kterým to připomínalo Hunger Games. Ten moderátor, rebelové a soutěž...akorát ten kdo vypadl nezemřel. Naštěstí je to jenom začátek, pak mi to Hunger Games už skoro nepřipomínalo. Naštestí.
America je celkem milá, sympatická postava. Aspoň v tomhle díle. Je celkem vtipná, snaží se myslet na ostatní a je docela odvážná.
Aspena jsem měla ráda a pak přišel Maxon :D.
Maxon....toš princ. Kdo by ho neměl rád? Je milý, snaží se dělat správnou věc a kdo by nebyl nervózní, když si má z 30 lidí vybrat svou druhou polovičku na celý život?
Nejdřív jsem fandila Aspenovi...a pak Maxonovi. Co k tomu víc říct?
Marlee...O Marlee, mám ju ráda.
Celeste...Je to mrcha. A v tomhle díle jsem ji moc ráda neměla. Ale každá knížka potřebuje mrchu, aspoň malou. Nebo milion nepřítelů. Pak bude dobrá :D.

Není to knížka, kde by se každou stránku něco dělo a kde byste se báli o postavy, protože stejně už u prvného dílu víte, jak to dopadne. ALe je to takové milé, odlehčující, když přečtete 20 knížek, kde se snaží zachránit svět a je to hezky napsané. Čtivě. Vážně hodně čtivě. Znám případy, kdy to lidi přečetly za dvě hodiny. A ani se nedivím.

Je to pro holky, fakt že jo, ale vím i o pár klucích (? :D) kteří ji četli. A i když stejně víte, jak to skončí, stejně si to přečtete dál, protože vás zajímá jaké blbosti America za vyvede, viz. kopnutí Maxona do jeho intimních patrii....

7/10 :)

Přečetla jsem v srpnu

9. září 2015 v 20:15 | Babu
Trochu pozdější přehled o tom, co jsem přečetla poslední prázdninový měsíc :) Dneska většinou bez obrázků, protože si neumím představit, co by brácha dělal, kdybych mu do jeho počítače stahovala obrázky a rozhodně se mi nechce tady hledat, jak se ty obrázky mažou :D

A tenhle měsíc to bylo celkem dost slabé, protože jak se dívám, přečetla jsem jenom 3 knížky...Nevěřím tomu, ale tak dobře :D.

První byla slovenská knížka od americké autorky (:D) Mechanický princ, který je druhý díl Pekelných strojů. No jo, koupím si druhý díl a pak zjistím, že chtějí nakonec tu serii vydat aj u nás...Nevím, vždycky mám na začátku problém se do téhle serie začíst, ale vždycky jak jsem už třeba za 50 stránkou, tak to jede samo. Bylo to prostě něco a ten konec? Naštěstí už mám i poslední díl a nemůžu se dočkat, až si ho přečtu, protože takhle serie je prostě nejlepší. Teda, jedna z nejlpších :3.

Pak jsem četla od té samé autorky, co napsala Pekelné stroje, Magosterium: Železná zkouška. Moc jsem se na to těšila. A upřímně? Nevěděla jsem, jak moc mi chyběl knižní Harry Potter. Je to známé, že Magisterium se podobá Harrymu Potterovi a ani autorky se s tím nesnažily vymluvit. Je to takové polehoučku, pomaloučku, ale čte se to rychle. Ani si neuvědomíte, že jste už v polovině...Teda, konec je zase překvapivý (jak jinak) a těším se až výjde další díl, který by měl v Americe vyít v lednu. :)

A poslední byla The One, poslední díl Selekce, který jsem četla v angličtině. Jééj, moje první knížka v angličtině! Teda...bylo to vážně těžké. Teda ta knížka není napsaná nijak těžkýma slovama (většinou), ale já jsem měla z angličtiny skoro trojku, takže...:D Ale na to, že jsem to četla 2 měsíce a byla to moje první knížka....jsem na sebe vážně moc hrdá! :D Nebudu lhát, ale asi většina ví, jak to skončí...Autorka mohal dát aspoň jiné názvy...Amerika mě tady (naštěstí!!!) tak moc neštvala jak v Elitě, ale možná to bylo jenom proto že jsem se soustředila víc na překlad než na celý příběh dohromady. Teda, konec byl hodně zmatený, protože jsem věčně něčemu nerozuměla :D. A ten úplný konec...No ráda bych věděla, jestli ta postava umřela nebo prostě nemohla přijít. Ale stejně si to přečtu celé v češtině, aby mi to tam všechno zapadlo.

Tak, já se jdu loučit s érou Matta Smithe a začíná éra Petera Capaldiho...Doctor Who!!!! :3333 (páni...měla bych se jít léčit :D)

9. Divných věcí o mně

5. září 2015 v 22:13 | Babu
Tenhle článek jsem plánovala celkem dlouho. No, máte možnost se dozvědět pár 'divných věcí o mně'. Tak si to užijte :D

1. Musím mít zavřené dveře od pokoje.
Je to tak. Ale většinou jenom, když jdu spat. Teda nemám je nikdy na kluku, protože moje dveře jdou hodně blbě otevřít, takže nechcu riskovat, že je už neotevřu :D. Mám je větčinou jenom přivřené, ale nikdy nikdy je nesmím mít otevřené. Vadí mi to a děsí mě to :D. Je to jako kdyby mi tam furt něco čučel! :D

2. Můj mozek si rád představuje lidi, kteří neexistujou.
No jo, mám moc velkou představivost. Můj mozek si rád v noci představuje to, co není. Ne že bych je přímo viděla, ale prostě je cítím. Občas jsou to duchové, kteří se mi vznáší po pokoji, jindy postavy, co mi sedí v křesle, které mám v rohu pokoje (upřímně, bála bych se toho křesla, kdybych na něho nebyla zvyklá :D. Fakt jenom stačí, aby si tam někdo v noci sedl :D.) A poslední takový můj přelud je klučina, který tam v noci hlídkuje a má mi říct, že jsem lovkyně stínů, nebo něco podobného, ale zatím to neudělal :DD

3. Miluju animované filmy/pohádky.
Třeba teď čučím na Megamysla a odpoledne jsem se dívala na Toy Story 3 :D. Miluju animované filmy, jak ty pohadkové a vtipné, třeba Na Vlásku, nebo střeštěné a vtipné jako Megamysl...Všeho druhu.

4. Mám úchylku na pyžama.
Jo jo :D. Hlavně ty z TESCA, tam je mají úplně nejúžasnější. A navíc je většina s Disney postavičkama (viz. fakt 3). A jakožto milovník medvídka Pú si z tama občas pyžamo pořídím, nebo ho aspoň 10 minut obdivuju :D. Vždykcy, když jdeme do nějakého obchodu s oblečením, nesmím vynechat pyžama. Jednou jsem v Mark and Spancer našla naprosto úžasné černé pyžamo se Snoopim...:33

5. Můžu si číst a do toho poslouchat výklad učitelky, vnímat kdo co říká a ještě si povídat se spolužačkou.
Jo..Nemám to jako většina, která se prostě začte a nevnímá nic kolem sebe. Já si v pohodě čtu, vnímám učitelku, ale netvrdím, že si to pak pamatuju :D a když na mě někdo promluví zvednu hlavu a odpovím mu. Třeba Ajush většinou vůbec nevnímá, já na ni řeknu nějaký drb a když se to dozví tak mě začne nadávat, proč jsem to řekla, tak jí odpovím, jak to, žes to neslyšela, kdyžs sedělas hned vedle mě? No takže tak :D. Ale věčně delám několik věcí najednou, jen někdy se dokážu soustředit na jednu věc..

6. Někdo se mě na něco zeptá a já okamžitě řeknu co? I když mu rozumím.
Tohle se mi děje celkem často. Třeba se tak v pohodě dívám z okna, někdo mi něco řekne a já intuitivně řeknu co i když jsem mu rozuměla...Což mě celkem štve, páč si většina lidí myslí, že blbě slyším...

7. Věčně se hádám, nebo si povídám sama se sebou.
Tohle jsem dělala už jako malá. Věčně jsem se hádala sama se sebou a věčně to končilo: "Já jsem ty! A ty si já! Hádáš se sama se sebou!" a pak ten druhý věčně odpověděl: "No a? Stejně mám pravdu" Takže tak..:D Teď už se většinou nehádám, ale představuju si třeba různé rozhovory, které plánuju, co bych mohla říct, co jsem mohla říct. Prostě fiktivná věci :D.

8. Jdu spát s ponožkama a probudím se bez nich.
Nebo nejlíp si je vysleču ještě předtím, než usnu :D. Když se koupu ráno, tak si většinou ponožky večer mevyzouvám, ale často se stává, že se jich v noci nějakým způsobem zbavím, ani nevím jak a ráno je objevím na zemi :D a občas si je vyzuju při čtení než usnu :D.

9. Hrozně se mi líbí britský přízvuk.
Jo...hlavně co jsem se začala dívat na Doctora Who a ještě víc to zesílilo, když jsem se začala koukat na Sherlocka. Hodně jsem si to uvědomila, když jsem začala koukat na serialy s titulkama. Hlavně když srovnám třeba Doctora a PLL. Ten americký...mě to prostě příjde jako nuda. Nevím proč, ale srovnám to s češtinou. My to máme taky tak trochu. V každém kraji se mluví pomalu jinak. V čechách věčně je koncovka -ej, nebo -ý u nás na moravě mluvíme tročku víc spicovnějc (přesně tohle slovo je spisovné :DD) a většinou to zakončujeme na -é. A taky máme to svoje nářečí. Šak, toš, aj, mňa, chlámat, rožni atd..:D A třeba na pardubicku existuje i slovo rejžej. Tohle mě dostalo :DD Kdyby aspoň rejží, ale rejžej :DDDD. No prostě, s těma přízvukama je to jako u nás. Americký je nudný, ale brický je takový...awww :33 :D Když to tak po sobě čtu, vidím, že jsem napsala úplnou kravinu :DDD


Tak, chtěla jsem udělat 9 faktů, což se mi nakonec povedlo a já doufám, že se vám to líbilo. Kdybyste chtěli podobné články dejte vědět a taky napište, jaké divné věci děláte vy, nebo se vám líbí. :)





A zas ta škola...

2. září 2015 v 19:59 | Babu
Ahojte! Tak jak šlo těch pár dní ve škole?
No, musím říct, že u nás to nebylo tak hrozné :D Teda až na ten stupidní čtyřiceti minutoví výklad, který pronášel ředitel a pak aj starosta města. Stáli jsme na slunku, vedlo bylo a ředitel se rozplýval o tom, jak naše škola každoročně vzvétá a rozrůstá se a jak se jednou za čas zastaví, pohlédne do okna a vzpomíná, jaké to bylo dřív. Víc nic jsem nepochytila :DDD Naše třídní se vždycky na nás otočila a řekla nám, ať začnem tleskat, protože věděla, že nikdo neposlouchá :D
Náš rozvrh taky není zas nijak hrozný. Teda celkem až na středu, ale to pude :D. A Ajush jsme si zarezervovali učitelku, aby nás obhajovala u absolventek (byly jsme první! :D) takže taky super :D a pak nás konečně v jedenáct propustili...
A dneska...DNeska jsme tam trčeli až do půl jedné...Dostali jsme sešity, učitelka nám oznámila, že v říjnu swe pojede do ANglie, a jelikož jsme deváťáci, tak máme přednost a navíc to bude ještě levnější než předloni, takže...:3333 Pak jssem se se spolužačkou asi půl hodiny hádala o tom, že Vampýrská akademie není pi...ehm blbost :DD pak jsme si další hodinu kecaly o filmech a seriálech a nakonec jsme se s celou třídou dohadovali na absolventském oblečení. Někdo chtěl tričko, někdo kraťasy, někdo obojí, někdo mikinu....Nakonec jsme se dohodli na tričku a kraťasech, teda až na mě a pár lidí, kteří ty kraťase nechcou. No...40 minut jsme se dohadovali na barvě xD Bílá, čerevená nebo skořicově červená??? Skořicově červená!!!! JAkto, že to nevyhrála??? Fajn, jasně, hlasovali jsme proto jenom čtyři z 23 ale stejnak!!! :D No a pak jsme se dohadovali jestli bílá nebo červená. Vyhrála červená, spolužačka tam začala ječet, že chce bílou a že tohle nosit nebude xDDDD Toš prostě 9.B no...

A co vy? :)

EDIT 3.9 2015: Takže, znova jsme hlasovali o barvě těch tričkách...a vyhrála skořicově červená!!!!!! Jéééj!!!!! :D a už jsme i vybrali potisk na přední stranu...no musím říct že nám to jde mnohem rychlejc než jsne předpokládali :D 80 minut jsme vybírali barvu a 60 přední potist...Jsme dobří! Tohle je jedna z prvních věcí na které jsme se jakž takž shodli :D

Ozývám se ze záhrobí

27. srpna 2015 v 15:01 | Babu
Ozývám se a vystrkuju hlavu ze záhrobí...Už od rána dělám na příběhu na wattpad, opisuju části, abych pak měla části napsané dopředu a mohla je v pohodě dám sem, až bude zase to učení mučení a tohle poleletí se musím celkem snažit..:D A myslím, že mi z toho začíná už vážně hrabat...a svůj playlist na youtube už taky poslouchám podruhé, takže...Jo, začíná mi pořádně hrabat :D Jestli máte nějakou super chytlavou, otravnou, boží, řvoucí nebo klidně klidnou písničku, která se vám líbí, můžete mi je napat do komentářů, abych ty svoje neposlouchala pořád dokola? Dííky :DD
Držte mi palce ať mi nehrábne úplně, pak by to semnou bylo ještě víc k nevydržení než teď :D
Loučím se s vámi! :)

Vampýrská akademie

25. srpna 2015 v 22:38 | Babu |  Knížky
Rychlá recenze bez obrázků (které snad někdy dodám) protože by mi bylo dost blbé dělat recenzi na první díl, kdybych měla přečtený už poslední...A taky proto že píšu z mobilu...:D

Název: Vampýrská akademie
Autor: Richelle Mead
Serie: Vampýrská akademie, 1. díl
Počet stránek: 279

Morojská princezna Lissa a její nejlepší kamarádka Rose uprchly ve smrtelném strachu z vampýrské akademie, ale po dvou letech byly vypátrány tajemnými strážci a odvlečeny zpět. Znovu se tak ocitají v obrovském nebezpečí, protože na akademii se mohou pohybovat nebezpeční Strigojové.Ti chtějí Lissu zničit, protože jako jediná dcera urozeného morojského rodu je překážkou jejich plánu na ovládnutí světa vampýrů.
Naštěstí je tady ale dhampýrka Rose, v jejichž žilách se smísila krev vampýrů a lidí, takže dokáže zlým Strigojům lépe čelit. V tajemném a ponurém světě akademie ale nebude snadné odolat všem nástrahám a zradám: Lissa bude muset opatrněji využívat svých nadpřirozených schopností, aby nepadla do strigojské pasti, a Rose se musí vzdát velké lásky, aby mohla kamarádku ochránit a za žádných okolností ji nezklamat. Jediné, nač se totiž mohou obě spolehnout, je jejich vzájemné pouto, jejich přátelství…

Lissa a Rose utekly z Akademie a když je po pár letech konečně chytili a odvezly zpátky, začínnají se tam dít vážně divné věci.

Heh, čtu poslední díl, ale recenzuju teprve první :D
No, nejdřív jsem viděla film, než jsem četla knížku, ale film se mi strašně líbil! Tak jsem si řekls, že to aj přečtu. Jsou tam změny oproti filmu, to snad všude, ale celkem mě překvapilo, že tu hlavní linii příběhu tam měli skoro nepozmněněnou. Sice si myslím, že film byl o pár luxusních scén dost ochuzen, ale co už.

Rose byla úžasná hlavní hrdinka. Je sarkastická, vtipná, dost horlivá a občas (většinou) trošku (hodně) agresivní...Ale je dhampýr, tak si to může trochu dovolit.
Lissa je taková milá, ochotná a přátelská...Mám ju ráda...
Christian...je prostě Christian. Mám ho ráda, je takový správný a vtipný!
Dimitrij....já nevím pořád mi nějak nesedí..a nejenom kvůli tomu co dělá v dalších dílech. Je až moc úzkoprsí :D Prostě mám Adriana radši ..Ajaj spoiler ten se vlastně objeví až ve druhém díle :DD
No a Mia...je to sice kráva ale jenom v prvním díle...

Knížka se čte celkem fajn, ale podle mě jsou ty další díly lepší, ale to až příště. Ve většině času se tam něco děje, je to akční a napínavé a když ne, tak je to aspoň vtipné.

Mě se to prostě líbilo, asi víc jak film, ale který film je lepší než knížka?
Prostě naprosto boží serie, lde se upíři nelesknou na sluníčku :)

Škola pro bytosti dobra a zla- 6. Kapitola

22. srpna 2015 v 17:43 | Babu |  Škola pro bytosti dobra a zla
Jžš...to je blbost xD
Vešly jsem do třídy a ředitelka hned za náma a i přes Izzyin protest jsme si sedly do zadu.
"Tak," začala svou řeč ředitelka. "Teď, když jsme tu všichni, chci zahájit první školní den a přivítat vás na škole pro Bytosti dobra a zla. Nebudu vás dlouho zdržovat, protože se už určitě těšíte na vyučování…"
"No tos uhodla," zamrmlala jsem a Izzy do mě dloubla loktem. "Co?" Zeptala jsem se. Jedinou odpovědí byl Izzyin varovný pohled.
"…Ježtě než vás opustím, bych vám ráda řekla dvě důležité věci. Ta první je, že své pomocníky k vám přiřadíme dnes v poslední hodině a protivníky příští týden. Dál vás nebudu rušit, užijte si hezký zbytek dne," a s úsměvem odešla.
"Hezký zbytek dne? Jak může být hezký, když trčíme ve třídě?"
"Dej pokoj," řekla Izzy a dál poslouchala učitele, který zřejmě přišel někdy v době ředitelčina proslovu.
Na poslední hodinu jsem se těšila. Nejen, že odpoadlo vyučování, ale hrozně jsem se těšila na ty pomocníky. Brácha říkal, že jsou vždycky fajn, tak proč se netěšit? Po pěti nudných hodinách jsem se konečně dočkala. Do třídy zase přišla ředitelka a za ní zástup starších žáků. Ředitelka opět měla dlooouhý proslov, kterého vás ušetřím. Pak konečně přišla ta lepší část. Všem přidělili jejich společníka, pomocníka, říkejte si tomu jak chcete. Já jsem dostala Chloe, holku s vážně dlouhými hnědými vlasy a úplně modrýma očima.
Chloe se mnou šla povyučování na pokoj tak jsme se daly do řeči.
"Chloe, ty jsi čarodějka, nebo víla, nebo anděl?" Zeptala jsem se.
"Mám snad křídla?" Zašklebila se. "Jsem čarodějka měsíce."
"To taky není nijak zrovna světlá síla," poznamenala jsem.
"Není nijaká světlá a temná schopnost," řekla Chloe zatímco jsme procházely chodbou. "Jde o to, jaká jsi uvnitř a co od sebe čekáš."
"Áha…Ale stejně se pořád nedivím, že se chovam tak jak se chovám," pokrčila jsem rameny.
Zbytek týdne se vlekl tak, jak snad nikdy. Přišel pátek a k nám konečně byli přiřazení ´ti zlí´. Došli jsme do společné místnosti, kde se setkává jedna škola s tou druhou a kde taky budou naše společné hodiny. Došli jsme dřív, a tak jsme ještě museli počkat. Po pěti minutách se konečně uráčili dojít. A s nimi i jejich učitelka. Každý chodil postupně. Všichni už byli rozdělení až na mě. Izzy dostala toho svého padlého anděla, ale že by z toho byla zas tak nadšená, to bych neřekla. I když spolu museli sedět v lavici, Izzy se od něho držela co nejdál, jak jen mohla. Když jsem se konečně dostala na řadu, přišla jsem k mému učitely a jejich učitelce. Ten zlý už tam stál. Jenom jsem na něho koukla a hned jsem věděla, kdo to je.
"Ty?" Podivili jsme se oba.
"Ty seš ten idiot z města!" Skoro jsem zakřičela.
"Sáro, ovládej se," okřikl mě učitel.
"A ty si ta blbka, která šla vedle té modré holky."
Než jsem stihla něco říct, učitel mě radši přerušil. "Sáro, tohle je Sean, Seane, tohle je Sára," představil nás. "Běžte si sednout."
"Ne," odmítla jsem. "Já s ním sedět nebudu, ani nic jiného. Vyberte mi někoho jiného."
"Jo, přesně," potvrdil Sean.
"Běžte si sednout, hned," přikázala nám přísně učitelka. A šel z ní vážně strach.
"Fajn," řekli jsme.
Šli jsme si sednou.
"Nechápu, jak ty můžeš být ta hodná," řekl.
"A já nechápu, jak ty můžeš být takový kretén," odpověděla jsem mu. A učitel to asi slyšel a znova mě okřiknul.
"Sáro!"
"Já nejsem kretén," namítl Sean.
"Tak debil?" Navrhla jsem.
"Sáro!" Střelil po mě učitel pohledem.
"Co? Je to debil."
"Kroť se, nechtěl, abych zavoval tvojí mámě. Znovu."
"Tak jí zavolejte," pokrčila jsem rameny. "Stejně jí máte volat ještě za to, jak jsem usnula v hodině."
"Tys usnula v hodině?" Zeptal se Sean.
"Jo, no a?" Vyjela jsem znovu a zase jsme se začli hádat. A za celý zbytek jestě asi tak 7x. Samozřejmě jsme si oba vysloužili poznámku a já k tomu ještě telefonát od mamky.
"Co to bylo proboha? Cos to zas prováděla?"
"Já za to nemůžu!" Bránila jsem se. "Za to může ten blbec!"
"Nemělas mu říkat, že je debil."
"Ale on je!"
"Co je vlastně zač?" Zajímala se.
"Vím já? K tomuhle jsme se nedostali," řekla jsem.
"A co jste celou tu hodinu dělali?"
"Hádali se," řekla jsem jakoby nic. "To je snad jasné ne? Šak ti volali."
"Samozřejmě, že mi volali, proto volám tobě!"
"Ale mami…" chtěla jsem se znova bránit.
"O tomhle nechci už nic slyšet!"
"Mami-"
"Nic slyšet!" Ječela na mě přes telefon. "Sklidni se Sáro, nebo to bude ještě horší." A pak zavěsila.
"Grrr," zavrčela jsem naštvaně a hodila mobil na postel.
"Slyšela jsem ten telefonát…Všechno v pořádku?" Nakoukla do mého pokoje Izzy.
"Jo, všechno je naprosto v pohodě," odpověděla jsem a zastrčila si pramen vlasů za ucho.
"Mám nápad. Půjdem se projít. Zajdeme do kina a tak," navrhla Izzy.
"Ještě potkám toho magora, to tak."
"Tak si pustíme něco tady."
"Hele Izzy, jsi vážně moc milá, že se mi snažíš zvednout náladu, ale byla bych teď radši sama nebo někoho praštila."
"Tak dobře," řekla Isabela. "Kdyby něco budu vedle."

"Jo," přikývla jsem a Izzy odešla. Svalila jsem se na postel a usnula skoro okamžitě. No co, byl to náročný den. Takhle moc jsem se snad s nikým v životě nehádala a že se hádám s mamkou často…Tohle si můžu připsat na seznam svých rekordů.

Alenka v kraji divů a za zrcadlem

17. srpna 2015 v 20:55 | Babu |  Knížky
Název: Alenka v kraji divů a za zrcadlem a s čím se tam ALenka setkala
Autor: Lewis Caroll
Počet stránek: 206

Alenka v říši divů je dílo anglického matematika a logika Lewise Carrolla, který ji údajně napsal pro malou holčičku Alici Liddellovou. Dílu se dostalo vědecké interpretace a bylo označeno za mimořádné. Sama hlavní postava, neustále ohromená Alenka v bezděčných reakcích na imaginativní svět plný podivuhodných věcí a událostí, Carrollův um logicky svázat absurdum světa v celé šíři a líčená přirozenost i znalost dětského chování, zaručili dílu světové uznání a přerod v klasiku.

Alenka je malá holčička s velkou fantasií, která spadla do králičí díry, když sledovala bílého králíčka s červenýma očima, vestičkou a hodinkami. Dostane se do bláznivé a vzrušující říše divů, kde se setkává se zvláštními bytostmí a zlou červenou královnou, která chce neustále někomu srazit hlavu.

Není snad nikdo, kdo by neznal Alenku, když už ne v knižní podobě, tak aspoň s filmů buď kreslenou od Disney, nebo tu
Burtnovu, nebo snad tu českou hororovou Šmajkmajerovu (myslím že se tak jmenuje :D)...
Poprvé jsem Alenku četla ve třetí třídě, takže je jasné, že jsem to vůbec nechápala. Teďka už to bylo mnohem lepší, ale stejně mi tam pořád hodně věcí unikalo...
Je to takhle, buď si Alenku zamilujete a budete patřiť k těm úplným fanouškům, nebo to vůbec nepochopíte a budete se celou knížku ptát co u toho ten autor bral, protože to nedává vůbec smysl. A pak jsem tu já :D.

Podle mě Alenka není žádná knížka pro děti, teda je, ale ne ta nezjednodušená verze. Musíte číst pomalu, jedno slovo od slova, některé věty třeba aj třikrát, abyste to pochopili. U mě to takhle bylo. Tu první část jsem četla pomalu, musela jsem se na to soustředit, něco jsem četla aj víckrát. Jo, občas jsem si vážně říkala co ten autor v době kdy to psal fetoval, ale když to vezmete z druhé strany, je to vážně úžasné. Mě osobně to vzalo zpátky, když jsem byla ještě dítě, když jsem mluvila na rostliny, mluvila sama se sebou (to občas ještě dělám :D). Znovu mi to připomnělo to, na co jsem od dětství už zapomněla...

Já Alenku miluju, takže ji budu číst znova a znova a znova. Ne každému sedne, s tím musíte počítat, ale mě prostě oslnila :3.

Škola dobra a zla

14. srpna 2015 v 15:08 | Babu |  Knížky
Název: Škola dobra a zla
Autor: Soman Chainani
Serie: Škola dobra a zla, 1. díl
Počet stránek: 416

Sophie se celý svůj život nemohla dočkat toho, až ji unesou… Takhle začíná knížka Škola dobra a zla. Sophie pochází z města, ze kterého se pravidelně jednou za čtyři roky ztrácí dvě děti. Všeobecně se tvrdí, že je unáší tajemný profesor ze Školy dobra a zla a že na té škole pak studují. Vybírá vždycky jedno nejhezčí a nejhodnější děvče (nebo chlapce) a pak jeho naprostý protiklad. Jedno dítě je předurčeno stát se kladnou pohádkovou postavou a druhé zápornou. Několik let nato, co se děti ztratí, je obyvatelé města nacházejí v ilustracích knih, které se záhadně objevují v místním knihkupectví. Všem dětem tajemný profesor nahání strach a nepřejí si, aby je unesl. Jedinou výjimkou je Sophie - ta se už nemůže dočkat, až z města zmizí…

Sophie doufá, že ji unese i s její kamarátkou Agátou školník do Školy dobra a zla. Tam si Sophie najde svého prince a bude mít svůj šťastný konec. Jenže co když se školník splete a Sophii pošle do školy zla a Agátu do školy dobra?

Na tuhle knížku jsem čekala rok,než ju vydali u nás. Jeden dlooouhý rok. Hned den poto, co vyšla jsem letěla do
knihkupectví a koupila si ho. No, a pak trval další rok, než jsem se k ní dostala...Ale byl by hřích, kdybych jako správná fanynka pohádek nečetla tuhle knížku.

Už první kapitola s nazvem Jak unést dítě, nasazuje atmosféru, která se kapitolu po kapitole ztemňuje. Možná jsou tak yt první dvě kapitoly trošičku nudné a asi si budete říkat co to sakra čtu?? ale potom je to něco úžasného a mě se to moc líbilo a nesmím zapomenout na krásné obrázky, které jsou na začátku každé kapitoly. A ta obálka!! Můžu říct, že pro tu obálku bych klidně vraždila...

První půlka je taková...no ve srovnání s druhou půlkou celkem lehčí, ne tak temná a záhadná a...no vlastně i zlá. V té druhé se to pak jenom veze. Nemohla jsem se od toho odtrhnout a moc mě to bavilo.

Jsou tam vtipné pasáže, děsivé, pohádkové, jsou tam zvraty, ale i smutné, u kterých si možná někdo i pobrečí.

"Ty nejsi zlá Sophie, jsi člověk"

Tohle je knížka plná fantasie a obdivuju autora, že napsal něco tak pohádkově úžasného. Tohle si může přečíst jak puberťák (není to zrpvna pro úplné děti na čtení na dobrou noc..) tak dospělí. Druhý díl už mám doma a nemůžu se dočkat, až si ho přečtu!
DOPORUČUJU!!!

Unboxing- bux.cz

12. srpna 2015 v 11:07 | Babu |  Knížky
Někdy uprostřed července jsem si objednávala knížky z bux.cz, kde byly až 90% slevy. Vlastně ještě pořád jsou. Objednala jsem si čtyři knížky, objednala bych si jich víc, ale na víc jsem neměla :DD což je vlastně trošku smutný...:D Platila jsem 325 kč aj s poštovným :)

Objednala jsem si první 3 díly Vampýrské akademi...Jo, četla jsem je už, ale oni byli SLEVNĚNÉ!!! A navíc...to je naprosto úžasná serie...no...:D Upřímně, doteď jsem si myslela, že papperback nemůže být hezký...Může! Protože VA má tak krásné obálky!!! :3 Jeden díl stál kolem 60-70 kč.
A pak Bitva o Hex Hall, poslední díl ze serie. Jo, taky jsem ji už četla, ale to je moje srdcovka....Asi mám vážný problém s knížkama...:DD Překvapilo mě, že je to v pevné obálce, takže ještě mnohem větší spokojenost :3 a ještě k tomu slála jenom 29 kč!!

Takhle to vypadalo v krabici :) (fotky jsem dělala rychle, protože nebyl čas...)

A takhle, když jsem je vybalila


Melisa a planeta Mythus-Kapitola 7. část 2.

9. srpna 2015 v 20:13 | Babu |  Melisa a Planeta Mythus
Vidíš Sasumi? Stihla jsem to :D

"Jas…Jasone," hlesla jsem a chytla se ho za rameno. "Já asi…asi," a pak se mi úplně zatmělo před očima.
Objevila jsem se v nějaké temné a divné…místnosti? Vypadalo to spíš jako část nějaké jeskyně. Předemnou byl…To byl trůn? Heh, tak jo, tohle je vážně divné… Viděla jsem stín, a pak nohy, a pak další nohy a…Jakože cože? OK, viděla jsem asi dvou a půl metrového obrovského, divného, nohatého a škaredého pavouka. Začala bych ječet, kdybych mohla vydat aspoň nějaký zvuk a utekla, kdyby to šlo, ale mohla jsem se jenom dívat.
"Brzo se všechno změní," řekl ten obrovský pavouk. Odky sakra pavouci mluví? Existují bohové a pegasové, ale já se divím velkému, mluvícímu pavoukovi… Otočil se k nějakému vězení, kde bylo zavřeno asi pět děcek. Moment! Já je znám, jsou z mého srubu a…a pár dní jsem je už neviděla… "Brzo," promluvil znovu ten pavouk, "se dočkám své pomsty!" pronesl strašidelně a zasmál se. A když myslím strašidelně, tak vážně strašidelně!
Probudila jsem se. Trhla sebou a zaúpěla. "Au!" Chytla jsem se za hlavu. Na semnou se skláněla Jenna s Jasonem. "Proč vždycky bolí hlava? Proč ne třeba loket, nebo koleno, kotník…Ale né, vždycky je to hlava!"
Místo toho, abych se zeptala, co se stalo si tady stěžuju…no jo, celá já. "Co se vlastně stalo? Vím, že mi bylo špatně a pak jsem vytuhla."
"Doufali jsme, že nám to řekneš ty. Prostě jsi najednou omdlela," pokrčila rameny Jenna.
"Je ti fajn?" Zeptal se mě Jason. A v tu chvíli mi něco došlo.
"On to věděl…" zamumlala jsem. "On o tom věděl!" Prudce jsem si sedla.
"Kdo věděl o čem? Hele, měla bys ještě ležet." Ale na to jsem Jasonovi kašlala a už jsem vyletěla z postele. Sice se mi trochu zamotala hlava, ale to přežiju.
"Corn! On věděl, že se mi tohle stane!" Řekla jsem a už vycházela…z tama kde jsem ležela. Dvojčala šli za mnou. "Věděl to, a proto se tak snažil, abych se dostala do Tábora," chrlila jsem ze sebe. Hnala jsem se dopředu,nezastavovala a ani se nedívala jestli do někoho nevrazím.
"Myslíš to omdlení?" Zeptala se Jenna.
"Kéž by to bylo omdlení….Doufám, že se mýlím."
"No tak co to teda bylo?"
Než jsem jí stihla odpovědět, byli jsme už u centra a já vcházela dovnitř. Nakoukla jsem do pár místností, než jsem Corna našla i s tím jeho otravným úsměvem.
"Vidím, že už je ti líp, Lis," řekl. Nezajímala jsem se, jak to zjistil, přece jsem nemohla být mimo tak dlouho ne?, a začala na něho řvát.
"Vy jste to věděl!"
"Věděl jsem co?" Zeptal se klidně.
"No….to!" Rozmávhla jsem se rukama. "Věděl jste to a nic jste mi neřekl!"
"A jak jsi na to přišla?"
"Pořád mi vrtalo hlavou, proč jste tak nutně potřeboval, abych se sem dostala, mohl jste prostě říct tátovi, ať mě sem přivede, ale on to nevěděl a vy jste nevěděl, kdy se to má stát a potřeboval jste mě mít pod dohledem. A pak Jason…Proč jste mi nic neřekl?!"
"No, myslí ti to," uchechtl se.
"Nechce si to," zavrčela jsem. "Tak proč jste mi nic neřekl?"
"Myslíš, že bys mi vážně uvěřila, kdybych ti řekl, že v nejbližší době budeš mít vidění?" Takže jsem se nemýlila…
"Cože?!" Zeptal se Jason s Jennou zaráz.
"Asi ne," připustila jsem. "Ale mohhl jste to aspoň zkusit. Nic by jste neztratil, neměl jste žádné právo to předemnou tajit."
"Co jsi viděla?" Zeptal se a já zmkla. "Tak co si viděla?" Zeptal se znovu.
Řekla jsem jim to. "Vlastně…když se nad tím tak zamyslím, byla to spíš pavoučice, než pavouk." Corn se zamračil. "Co? Vždyť tady se nikdo neztrácí ne? Teda, pár lidí jsem už chvilku neviděla, ale myslela jsem si, že třeba odchází dřív, než se vzbudím, nebo že mají v jiném stubu známost, nebo…"
"Nechtěli jsme vás děsit. Ví to jenom Mia a pár dalších lidí."
"Ale stejně je to blbost," namítla jsem. "Kde by se vzala tak velká pavoučice?"
"Arachne," zašeptala Jenna.
"Co?"
"Arachne."
"Kdo?" Nechápala jsem. "Počky, jako ta spiderwomen, kterou proměnila Athena na malinkatého pavoučka?"
"Přesně ta," potvrdil Corn.
"Vždyť to bylo před několika tisícimi lety a jak by se z takového malinkatého pavoučka stala obrovská příšera?"
"Možná po někom chtěla, aby ji vrátil do původní podoby, ale Athenino kouzlo je hodně silné, takže s toho asi vzniklo tohle…A jelikož příšery nejde zabít, protože se vždycky z podsvětí vrátí, vysvětlovalo by to jakto, že pořád žije," navrhl Jason. "Co budeme dělat? Proč lidi ze srubu mizí?"
"Teď nemůžeme dělat nic, aspoň prozatím. Ale aspoň už víme, kdo za tím stojí," řekl Corn.
"Můžete přece uspořádat výpravu, poradit se s bohy, zjistit, kde se Arachne nachází," navrhovala Jenna.
"Bohové by nám teď asi moc nepomohli, máme svázané ruce," zavrtěl hlavou Corn.
"Ale jsou to bohové! Mávnou rukou a je po starostech," namítla jsem.
"Podle mě se chce Arachne pomstít jenom Atheně, ostatní bohy by nechala na pokoji."
"Fajn, ale co to moje vidění? Athena přece nic takového neumí ne? Teda, jednou se o to pokoušela, ale řekla jsem jí, ať toho nechá. Jak jste o tom vlastně věděl?" Měřila jsem si ho podezíravým pohledem.
"Víš, není moc chytré, abych ti to říkal."
"Mě je ale putna, co je chytré a co ne."
"Vím to proto, že mi to řekla, když jsi nastupovala na školu, kde jsem byl. Nic víc nevím. A teď si běž lehnout," zakončil to.
"Co? Lehnout? Nejsem unavená!" Protestovala jsem.
"Běž."
Nešla jsem.
"Běž, potřebuješ si odpočinout."
Zavrčela jsem a vyšla z budovi. Zachvilku za mnou přišli aj dvojčata.
"Stejně je to blbost, ne? Sami jste říkali, že vidíte různá místa a to co se děje…"
"Jo, ale ve snu, neomdléváme jenom tak na chodníku."

"Hmm…" já na to. Jenna s Jasonem si něco povídali, ale neposlouchala jsem je. Šla jsem jak mrtvola (jééj zombie) a pak jsem se jenom rozloučila před srubem, dala si pořádnou sprchu a zalehla. Možná měl Corn pravdu, protože jsem do chvíle usnula.

Ehm...

4. srpna 2015 v 18:12 | Babu
Názvy mi moc nejdou...:D
Takže, co bylo když jsem tu nebyla? Vlastně se jenom vymlouvám na svou línost...znáte to :D.
S mamčou jsme byly na dva dny na Vysočině, kdesik prej u Humpolce xD Bylo to tam boží!!! A já tam měla rande se sprchou :3 :DD Máme vztah na dálku xD Prostě tam byla masážní sprcha se všema možnýma tryskama :3 Tak jsem si pustila Lindsey a vyplýtvala 3 balíčky šampónu xD A pak u nás byla filmovka, možná to znáte pod dloihým názvem Letní filmová škola...takže jsme večer chodili do města..já pila přeslazené mojito, které si možu dopřát jenom jednou ročně :D Jo a taky jsme byly se Ziki navštívit Sasumi a Mizu :) Sice jsme přijeli o půl hodiny dřív (loni pozdějc xD) ale neva no :D šli sme aj na štěrk (částečně :D) a pak byly u toho strašného kolotoče, ze kterého se nám motala hlava :DD Zitra jedeme za bráchou na dva dny do Brna a pak pojedu (asi) na týden k Ziki a budeme mít modrý týden ala Percy Jackson, takže většina jídla bude modrá :DD

No, tak tto jsou částečně moje výmluvy, proč jsem nepsala články :D
A jak si užíváte prázdniny vy? :)

Přečetla jsem v červenci

2. srpna 2015 v 20:16 | Babu
Hoj! Vím, že jsem teďka nic moc nepřidávala (ale měla jsem přednastavený článke, to mi přičtěte k dobru :D) ale když si tak 2 dny počkáte, tak se v článku dozvíte proč ;) No a teď k tomu, co jsem přečetla, protože vás to určitě zajímá :D

První knížka byla Svůdné zlo. Bylo to boží, moc se mi to líbilo, rychle se to četlo,...Těším se, až si přečtu druhý díl :3
Další byla Vampýrská akademie 4....No prostě boží díl! Většinu času jsem se modlila, aby se nestalo, to co se mělo stát, a když se to stalo, tak jsem proklínala spolužačku, která me řekla, že se to nestane a pak jsem zjitila, že se to vlastně vážně nestalo. To je tak, když se nažím se nespoilerovat xD



Pak jsem pokračovala v Re-readingu Šíleně divocí andílci 3 a 4 díl. No, pamatuju si, že to
bylo kdysik lepší
no, ale co už :D Prostě, takové, ehm, přiblblé čtení :D






A Konečně jsem se dostala k serii Roztříštěná a přečetla první díl. No,
upřímně, začlo mě to
pořádně bavit až někdy ke konci...Bylo to fajn, ale ne úplně to co jsem čekala. Prej je první díl nejslabší a pak už je to super a Warner je pak naprosto úžasný, tak jsem zvědavá na další díl :)

A poslední knížka, kterou jsem dočetla před pár dny je 5 díl Vampýrské akademie. Budu se opakovat...Bylo to zase boží! Polovinu knížky jsem kulila oči a chtěla vědět, co bude dál, i když jsem to četla půlu měsíce a ten konec? No doprčic!

Tak, to je tenhle měsíc všechno :) Jsem s tím celkem spokojená :D

Slohovka: Na planetě robotů

27. července 2015 v 10:00 | Babu |  Příběhy
Rozhodla jsem se, že vám ukážu svoji slohovku na téma Sci-fi :) Měla jsem stovky nápadů, třeba Sci-fi Games (hunger Games s robotama), Jak se stát polobohíní, lovkyni stínů, pak mě napadlo téma se serii Drahokamy, ale ty jsem taky nedopsala a pak další s kyborkama, kteří se chtějí pomstít lidstvu a nějakou planetu, kam se odváží vrazi :D Prostě kraviny :D No, tohle zvítězilo, protože jsem to dopsala a ještě to měla nejdelší ve třídě xD Snad se vám to bude trošku líbit. Napiště názor, díky! :)

Je 31. Století. Můj domov je jiný, než u většiny lidí. Bydlím na vesmírné stanici. Narodila jsem se tady. Na Zemi jsem byla jenom párkrát a to proto, že jsme měli na lodi vážné problémy. Jinak jsme celý čas ve vesmíru. Testuje se na nás, jak dlouho tu dokážeme přežít a, to už je jenom bonus, objevujeme nové planety, které zkoumáme, jestli na nich není život.
"Lauro!" Volá na mě máma. "Je čas k večeři, pojď."
Jdeme spolu chodbou do jídelny, kde se každý den setkává celá loď vždycky na snídani a večeři.
Není tu moc dětí. Zvlášť patnáctiletých jako jsem já a starších. Je nás tu jen pár, ale je to fajn.
Vcházíme do jídelny. Je to velká místnost, není nijak vyzdobená, jen kovová. V ní je rozmístěno několik velkých stolů, podle toho jaké postavení zaujímáte. Kapitán sedí s druhým kapitánem, pomocníci s dalšími pomocníky, pěstitelé s pěstiteli, děti s dětmi atd. Jídlo si tu pěstujeme sami v komorách, stejně jako stromy na vzduch.
"Ahoj, Mio," zdravím svou kamarádku. Mává mi a já si přisednu. Donesou nám jídlo a s Miou si povídáme co přes den, když se najednou ozval poplašný alarm. Nikdo neví co se děje, ale Kapitán nás ujišťuje, že to zjistí a ať zůstaneme sedět. Po 15 minutách nejistoty konečně přijde. "Máme na lodi poruchu, a proto jsme museli nouzově přistát. Není to ale nic, co bychom nezvládli opravit. Jen to chvíli potrvá. Začněme už dnes večer, ale zítra budeme moc odletět." Oznamuje nám. "Je to ale úžasná možnost na prozkoumání této planety, a proto jsme se rozhodli tam zítra ráno vyslat malou skupinku našich studentů. Bude to pro ně skvělá příležitost."
Ozval se šustivý šepot po celé jídelně a pár matek s tím nesouhlasí, protože je to nebezpečné. Já se naopak už nemůžu dočkat a doufám, že vyberou mě.
Následující ráno jsme se všichni dostavili do haly, kde nám mají říct, kdo půjde. Všichni natěšeně čekáme. Během pár minut přijde jeden z našich učitelů. "Na tuhle akci jsem vybral pouze ty, kteří si to zaslouží," říká. Moje šance trochu spadla. "Ty, kteří v hodinách dávají pozor." Tak to mi moc nepomohlo. "A ty, o kterých vím, že nebudou dělat problémy." A teď už nemám žádnou naději. "A teď, koho jsme vybrali: Robin," jistě, největší šprt ve třídě, "Mia," nejchytřejší holka ve třídě, "Thomas," Thomas? No tak jestli vybrali jeho, musí i mě. "A jako poslední..." na chvilku se odmlčí, jako kdyby se mu slovo zaseklo v krku. "Laura."
Jo! Raduju se v duchu. Usměju se.
Když ostatní zklamaně odchází, učitel nás poučuje, jak se máme chovat, co máme dělat a co nás asi čeká. Oblékáme si skafandry, kontrolujeme, jestli všechno funguje a už jenom čekáme, až budeme moct jít ven. Když se tak konečně děje, jsem unešená ještě víc. Jasně, viděla jsem spoustu planet z lodi, ale tohle je mnohem lepší!
Planeta má pevný povrch a překvapivě podobnou gravitaci jakou máme na lodi. Kromě písečných dun tu není nic moc. Pár skal, ale žádné rostliny, které by vyráběli kyslík. Takže pokud tu není nějaká stanice s kyslíkem, je to tu buď neosídlené, nebo tu žije něco úplně jiného.
Mia nám říká všechno, co o téhle planetě zatím zjistili, i když toho není moc.
Po půl hodině chození a sbírání vzorků, nacházíme něco podobnému obrovskému skladu. Nikdo nechápe, kdo ho tady postavil a proč tu je. Sklad vypadá opuštěně a je bez kyslíku. Zapneme baterky a to, co uvidíme, nám vyrazí dech.
Po celém skladu jsou postavení roboti. Roboti nejsou na Zemi nic zvláštního, existují už několik století, pár jich máme dokonce i na lodi, ale tihle jsou zvláštní. Celkem staří a zrezavělí. Hodně zastaralejší než ty, které znám.
"Koukněte se na tohle," volá na nás Mia, která svítí baterkou do nějakých papírů. "Podle tohohle to jsou roboti z 23. Století." To bylo už pěkně dávno… "Je to něco jako nepovedená technologie. Přestali se kontrolovat a napadli lidstvo. Když se jim konečně je povedlo chytit, odvezli je co nejdál a vypnuli. Od té doby jsou tady."
"Páni," řekneme všichni naráz. Popojdu blíž k robotům. Vypadají trochu jako popelnice, nic co by lidstvu mohlo ublížit. Měli spoustu různých tlačítek, nic co mají ti dnešní.
Všichni si je prohlížíme a děláme fotky, protože to bude kapitány určitě zajímat.
"Ehm…Nechci nijak strašit, ale myslím, že tenhle na mě zrovna mrknul," řekl Robin. Všichni jsme k němu doběhli. Robot vypadal úplně stejně. Nehýbal se a měl zavřené oči.
"Zmáčknuls nějaké tlačítko?" Zeptal se ho Thomas. Každý vědět jak dopadají Robinovi pokusy nebo nechtěné zmáčknutí tlačítek. Jedna místnost bude kvůli jeho omylu v provozu až příští měsíc a když nás jednou vzali do hlavního řídícího centra, málem jsme přišli o půlku lodi.
"Ne, myslím, že ne," odpovídá.
"Ty myslíš?" Ječíme všichni.
"Byla to vážně nehoda," omlouvá se Robin.
Navrhuju, ať odtud zmizíme a nikdo není proti. Ale pozdě. Ozve se šramot a jeden robot otevře oči. Jsou rudé a děsivé. Naklání se k ostatním robotům a po chvilce nám dojde, že je zapíná. Moc chytrá popelnice.
Vybíháme ze skladu, což jde ve skafandrech hodně těžko. Zachvíli se za náma objevuje zástup snad všech těch robotů ze skladu. Bylo jich několik stovek. Střílí po nás nějakým laserovým paprskem. Díky za skoro neprůstřelné skafandry! Naštěstí asi po tolika letech vyšli ze cviku, protože se často trefovali do skal. Ani ne za 10 minut neustálého utíkání nás roboti skoro dohnali. Máme štěstí, že jsou tak těžcí a pohybují se pomaleji než ti noví.
"Nemůžete se někdo spojit s lodí?" Ptá se Thomas.
"Už jsem to zkoušel, neodpovídají," odpovídá Robin.
Kruci, asi restartují loď… "No tak to zkus znova!" Křičím na něj. Snad po šestém pokuse se mu to podařilo. Doběhli jsme skoro k lodi. Z našich skafandrů se kouřilo, ale vypadalo to, že roboti si už nevšímali nás, ale lodi.
Rychle běžíme do kabiny, kde už stojí jeden z kapitánů a ptá se, co se děje. Místo odpovědi jen ječíme, ať zavře ty dveře, zvedne loď do vzduchu a zmizí odtud.
Kapitán křičí jeden rozkaz za druhým. Vyřítíme se z kabiny, aby se mohly zavřít hlavní dveře a my mohli vzlétnout. Na chodbě se konečně zastavíme a rychle oddechujeme. Cítíme, jak se loď zvedá a kapitán se nás ptá, co se stalo. Když jsme už mimo planetu a útočící šílené roboty, ukazujeme kapitánovi fotky a říkáme mu, co všechno se stalo.

V tu chvíli ale ještě netušíme, že máme na palubě nezvaného hosta…

Leibster Award TAG by Sasumi a Alida

25. července 2015 v 18:51 | Babu
Byla jsem nominovaná od Sasumi a

Fakty:
1. Je mi 15 (Na občance vypadám strašně...)
2. Miluju knížky :3
3. Fantasy filmy
4. Seriály :3
5. Třeba Doctora Who
6. IZombie
7. Reign
8: Začala jsem koukat na PLL
9. Once Upon a Time (čekání na 5. serii mě zabije!)
10. A jsem blond :D

No, trochu jsem to ošidila ale tak snad neva :D

Otázky od Sasumi:
1. Jak jste se dostali k anime a FT samotnému?
Od Keiko :)
2. Jaký na mě máte prozatím názor?
Ty víš :) Seš prostě boží a musíme zas dojet!
3. Oblíbená barvička a zvířátko?
Barva černá a fialová a zvířátko...miluju spoustu zvířat...ale tak psy a kočky :)
4. Tři seriály, serie filmů nebo cokoliv na čem jste byli závislí nebo ujížděli?
Asi jsem si měla dřív přečíst ty otázky než jsem dělala fakty...No každopádně, jenom tři? Rozhodně Harry Potter, dřív jsem ujížděla na filmu Kledba měsíčního údolí :DD, The Librarians, prostě to co ve faktech :D
5. Jak se máte?
Toš de to no :D
6. Oblíbená knížka?
Děkuju Sasumi :DD Jééj, ehm, no, Vampýrská akademie, Nástroje smrti, Pekelné stroje, Harry Potter, Percy Jackson, Bohové Olympu :D NWm je jich moc :D
7. Koťátka nebo štěnátka?
Obojí!
8. Kdybyste mohli ovládat nějaký element, jaký by to byl?
Země, voda nebo vzduch a když by na to přišlo tak aj oheň :D
9. Jak by vypadalo tajné místečko, dokonalé na relax a odpočinek, které by bylo někde v přírodě a jen vy byste o něm věděli?
Někde hluboko v lese, tajemné a čarovné :3
10. Na čem jste vyrůstali, když jste byli malé děti?
Barbie, Teletabies (nevím jak se to píše :D), Simsonovi (a to pořád pokračuje..:D) jejda, bylo toho plno, samé pohádky :3
11. Jak vycházíte se sourozenci, pokud máte?
Heh, toš hádáme se, pošťuchujem se, ale je to boží bratr :D

A teď otázky od Alidy :)
1. Vaše nej anime postava?
Happy!! :D
2. Déšť nebo sníh?
Miluju déšť a procházet se v něm, ale zase miluju sníh kvůli koulovačkám...Obojí :D
3. Vaše nej anime?
Heh...no když se dívám jenom na jedno tak...Fairy Tail :3
4. Kdybyste mohli jít do anime světa, jaký by to byl?
Fairy Tail :D
5. Jaký je váš oblíbený žánr anime?
Moc se v tom nevyznám, ale tak asi fantasy :D
6. Váš největší koníček?
Čtení, psaní a doufám, že brzo to budou aj housle :3
7. Vaše oblíbená hereečna nebo zpěvačka?
Lindsey nazpívala jednu písničku, je zpěvačka? Dejme tomu, takže Lindsey Stirling :D
8. Jaká byla vaše poslední přečtená knížka?
Vampýrská akademie 4 a Jsem roztříštěná
9. Njeoblíbenější film?
Harry Potter!!! :333 Budete se dívat? :D
10. Kterou věc nemáte rádi?
Těch je :D

Tak, snad neva že nikoho nenominuju, ale kdyby si to někdo tak strašně moc chtěl udělat, tak mu ty otázky klidně vymyslím. Já vím že ne :DD

Kam dál