!!! Kontrola a nábor Affs\SB ZDE !!!

Červenec 2014

Něoco zkouším ;-)

29. července 2014 v 19:54 | Babu
Achojte, včera mi dovezli noví tablet, páč se mi tam nafoukla baterka či co tak mi reklamivali noví :-) Je to novější model, takže jsem tam našla aj word :3 dám to sem, abych zjistila jestli to sem můžu kopírovat rovnou a už nic neupravovat :-) Přidám sem jenom části, které nsem opsala nebo napsala. Číst si to nemusíte, stejně plánuju, že to pak asi smažu :-) Ale koho by to zajímalo, klidně...:-) Budou dva :-) Jenom říkám, že jsem to mkc nekontrovala :-D

Ten první:
Bylo to doopravdy nebo se jí to jenom zdálo? To sama nevěděla. Elise se probudila zpocená a vyděšená ze svých nočních můr. Dala si sprchu, oblékla se a došla do kuchyně, kde si sedka ke stolu a svému kafe.
,,Zase ty noční můry?" zeptala se jí máma

Melisa a planeta Mythus kapitola 4. část 1.

19. července 2014 v 20:45 | Babu |  Melisa a Planeta Mythus
Tak jako bylo by to tu dřív, kdybych nebyla tak lína a nevytahla si z knihovny Bohové Olympu Proroctví a nutněsi nepotřebovala přečíst to proroctví 7, když čtu to Poslední z bohů :D A to buďte rádi, že sem sem ještě nepřidala fotku jak to dneska vypadalo u mě na stole s těma všema knížkama, páč jsem to mla naplánované :D A měla jsem s ni jiné plány no tak ale po 10 sekundách sem si to rozmyslela :D. Mělo to být kratší, tak snad neva kdyz je to trošku delší :) Už mě hrabe...dneska jsem jaksi narazila do dveří....
Kapitola 4.
Zjištění rodiče (a jéje), seznámení s druhou Cassis (2x jéje) a docela nepříjemný rozhovor (3x jéje)

Došli jsme k Velkému táborovému ohni. Oheň stoupal hóóódně vysoko. Stoly byly dlouhé, dřevěné a tmavě hnědé. O kousek dál byly talíře a jídlo na jaké si vzpomeneš. Dokonce tam byly aj moje milované těstoviny s rajčatama, které dělala máma, když jsem byla malá. Táta je občas taky dělal, ale nebylo to ono. Navíc je dělal jenom, když se mnou chtěl probrat něco "vážného", že mě vyloučily ze školy nebo po mě něco chtěl. S dvojčaty jsme si nabrali jídlo a šli si sednout. Prý jim babička cosik dovolila, že možem sedět spolu či co. Moc jsem neposlouchala. Nacpala jsem si plnou vidličku těstovin do pusy.
"Hmmm. Takového kuchaře chcu mít aj doma" řekla jsem.
"To neuvařil kuchař. Na těch stolech se vždycky objeví oblíbené jídlo člověka, co tam zrovna stojí" řekl mi Jason
"No tak to tam budu stát pořád" zasmála jsem se a dala si další plnou vidličku do pusy. "A co se bude dít dál?"
"Nic zvláštního. Dojíme to, někdo se možná přihlásí ke svému dítěti-třeba k tobě- a pak půjdem zpátky do srubů"
"Hm…můj milovaný rodič by mohl klidně ještě několik dnů, týdnů, roků vydržet. Nemám náladu se s ní/m seznámit a ani nikdy nebudu. A teď, když mě omluvíte, půjdu si přidat" řekla jsem, zvedla se a šla ke stolu. Ještě jsem slyšela Jenninu poznámku: "Na to jak je hubená, toho sní hodně"
"Jááá to slyšela" řekla jsem a pokračovala dál. Nabrala jsem si další porci, posypala sýrem a střihla si to kolem Velkého ohně zpátky. Musím říct, (znova) že byl fakt velký. Nechápu, jak se jim podařilo, aby byl tak velký, ale radši sem se už na nic neptala. Šla jsem tak kolem, pobrukovala si nějakou melodii a dívala se nahoru do výšek ohně. Úplně na hoře jsem viděla nějaký znak, který se začal zvětšovat a přibližovat. Po chvilce jsem to rozluštila. Byla to sova! Vzpomněla jsem si, co říkala Jenna s Jasonem: "Přihlásí se k tobě u Velkého ohně" A pak jsem si uvědomila, co znamená sova. Sakra, ještě tohle mi chybělo!
"Zmiz!" sykla jsem "Zmiz, zmiz, zmiz!" říkala jsem potichu, ale ona se jenom začala zvětšovat. Díky! Fakticky moc díky!
"A Heleďte" řekla Jenna a ukázala na tu pitomou sovu z velkýma očima. "Sova" všichni se otočili na mě. Znovu dík! Objevila se silná záře spolu s nějakou ženskou, která vypadala jako duch. Mimochodem, byla skoro průhledná, né že by měla bílé prostěradlo přes hlavu. Pomaloučku a potichu jsem došla zpátky ke stolu, aby mě nikdo neviděl. Všichni si klekli nebo něco takového. Prostě se shrbili. Nevěděla jsem, co mám dělat tak jsem si sedla a chtěla se pustit do druhé várky těstovin, ale Jason mě stáhl dolů k nim.
"Co děláš?" zašeptala jsem
"Je to bohyně"
"No to by mě ani ve snu nenapadlo"
"Musíme jim prokazovat úctu"
"Nemají té úcty až dost? Mají nesmrtelný život, obrovskou moc a vy jim ještě klečíte u nohou"
"Pardon. Neruším vás?" zeptala se ta rádoby bohyně.
"A chabý smysl pro humor" doplnila jsem. Jason mě dloubl loktem, abych toho nechala.
"Prohlašuji,-a vy jste toho svědkem- že Melisa je má dcera. Dcera bohyně Atheny" a pak zmizela. Všichni vstali, znovu se sedli ke stolu a něco si šuškali. A každý (včetně mě) ví o čem… Došla k nám Jasonova a Jennina babička.
"Ahoj Meliso, zítra se přestěhuješ do srubu Atheny. Dneska ještě můžeš zůstat u Jenny a Jasona" přikývla jsem a jejich babička odešla.
"Co Athena nerozuměla na tom, že může klidně pár dnů, týdnů, měsíců, roku počkat? Sama jsem jí dala najevo, že se s ní nechci setkat!" slova nechci a setkat jsem "mírně" zařvala do nebe.
"Ona tě slyší i tak" řekla mi Jenna
"Jo, já vím. Právě proto nechápu, čemu nerozuměla."
"Je zvláštní, že se tu tak ukázala" podotkl Jason
"Co je na tom zvláštního? Že se tu třeba neobjevil její děda?"
"Ne, bohové se většinou neukazujou, jenom jejich znaky. Buď si tě oblíbila, nebo jsi hodně důležitá" no tě pic. Dojedla jsem a Jenna s Jasonem taky. Potom jsme šli k nim do srubu. Vešli jsme do srubu a já uviděla přesnou repliku Cassis. Začala jsem Afroditin srub litovat. Od Jasonova a Jennina směru se ozvalo nevrlé vrčení.
"Cassis?" zeptala sem se překvapeně. Cassis se ke mně otočila. Fajn, měním názor, nebyla to přesná Cassis. V obličeji se jí nepodobala, ale ten tón a to oblečení…Začala jsem ten srub litovat ještě víc.
"Ne" řekla skoro uraženě. "Jsem Cassie A ty jsi kdo?" zeptala se nafoukaně a ukázala na mě. No super. Cassis a Cassie, to je úplně to samé.
"To tě nemá co zajímat" řekla jsem a složila ruce
"Tss. Jak myslíš" řekla nafintěně a otočila se zpátky zřejmě ke svým kámoškám, ale pochybuju, že to byly kámošky a né jenom otravné muchy, které ji sledujou na každém kroku.
"Tak jo, tohle je na mě moc silný kafe" řekla jsem, otočila se na patě a odkráčela ven. Sedla jsem si venku před srub na schod a za mnou vyletěla Jenna.
"Co tě to sakra popadlo?" zeptala se
"Co by?"
"Hele, ona je ještě zákeřnější než Cassis, i když si každý myslí, že už to asi nejde, ale ona může na tebe všechny poštvat. Nikdo se s tebou nebude bavit, zahazovat, můžou tě ponižovat" já se zasmála
"Vážně si myslíš, že mi tohle vadí? Celej život jsem prožila odstrčená. Jsem průšvihářka, víš, kolikrát jsem za ten rok skončila v ředitelně ne? Lidi se semnou bavili maximálně, když chtěli skittles. 10 měsíců se se mnou nikdo nebavil krom vás, věř mi, tohle mě vážně netrápí. Navíc, je to jenom další verze Cassis a s ní jsem strávila na pokoji celý rok. Nou probléma"
"Každý jí poslouchá. Může ti udělat něco moc zlého"
"Vážně? A co? Vezme si růžovou mašlu z vlasů, bouchne mě s ní do ramene a bude tomu říkat karate? To se teda bojím" mé žvanění přerušil příchod Jace
"Už vím, proč jsem chtěl odtud pryč" řekl a sedl si na schod vedle mě
"To sebou necháte jenom tak manipulovat?"
"To není manipulace" řekla Jenna
"A co to je?"
"Vzájemná domluva"
"No tak jestli tohle je vzájemná domluva, tak já jsem inteligentní."
"Heleď, si tu nová, nevíš, jak to tu chodí. Stejně se zítra stěhuješ" řekla docela naštvaně Jenna
"Taky pravda"
"Tak jdete?" zeptala se nás
"Ne" řekli jsme naráz. Jenna pokrčila rameny a odešla zpátky. Chvilku jsme tam jenom tak seděli. Trapná chvilka=trapné ticho=trapááás. Na zemi jsem našla pár kamínku a házela je nevím kam. To byla docela sranda. Pak, ale přišla ta horší část.
"Jasone?" řekla jsem a snažila se dodat odvahu, abych se ho na něco zeptala. No co? Takové věci mi nejdou. Nejsem multifunkční.
"Jo?" koukl na mě
"Včera, jak jste se s Jennou hádali, a že se hádáte často, myslels to vážně?"
"Myslel co?"
"Nedělej ze sebe blbýho. Víš, co myslím"
"Nevím. Včera se toho stalo hodně a popravdě jsme se s Jennou dost hádali, aj v tom taxíku který nás vezl k tobě domů, ale musíš být trochu konkrétnější"
"Nech toho, nebo po tobě začnu házet ty kamínky"
"To bys neudělala"
"Ale jo, udělala"
"Tak si posluž"
"Hej!" řekla jsem a skočila mu na záda a bouchala ho do zad. On se jenom bránil. No moc mu to nešlo. Pak najednou došla Jenna a oba jsme přestali s tím, co děláme.
"To vás nemůžu nechat ani 10 minut o samotě?" zeptala se
"Ne" řekla jsem stručně a vstala.

"Myslím, že byste měli jít už dovnitř. Je pozdě" oznámila nám. Vešli jsme do srubu. Lehla jsem si a skoro hned usnula, jenže…

Babu se nudí aneb tak to dopadá, když se pokouším něco napsat

9. července 2014 v 20:38 | Babu |  Melisa a Planeta Mythus
Tak jo, název je děsný, ale prostě mě jenom tak napadnul XD Jelikož si babička vzala notebook, (ano jsem u babičky) tak jsem si řekla, že si vezmu blok a (konečně) něco napíšu k Melise, páč to tam píšu (chytrý co? :D) a mám tam další necelé tři kapitoly. Kdybych nebyla tak líná, už by mohla být ta 6. kapitola dávno napsaná a já se nemusela rozčilovat, že mám málo předepsaných kapitol. -_- :D Tak OK, začala jsem psát a pohoda, docela to šlo, jenže...(tohle slovo už mě taky štve -_- :D) napsala jsem asi tak stránku (-_-) a pak se začala nudit a nevěděla jak pokračovat dál. Otočila jsem na konec bloku, kde mám pár popsaných stránek, např.: receptem na rohlíkovou polévku (viď Ziki? :D) nebo nějaké čmáranice do geometrie (WTF?). Našla jsem si mezi receptem a geometrii dvě volné stránky, které byly tak trochu od inkoust (pořád nechápu, jak se ten inkoust dostal na všechny zdi v mém pokoji XD) a začala si kreslit. Do toho došel děda, tudíš mě nenapadalo už vůbec nic a kreslila jsem si dál. Občas sem se vrátila ke psaní, ale asi jenom tak na 2 minuty, napsala 4 věty a padej, takže...Takhle to dopadá, když se snažím něco napsat -.-
Btw. Doufám, že nejste tak slepí, jak někteří z naší rodiny (že otče?), a toho inkoustu jste si tam všimli:) A děsně škrábu ;)

Melisa a planeta Mythus kapitola 3. část 2.

4. července 2014 v 10:00 | Babu |  Melisa a Planeta Mythus
"Tak pojď ven, provedem tě tu" řekl mi Jason.
Vyšli jsme ven a dvojčata mě začali provázet
"Tam jsou sruby bohů. Afrodity, Árese, Hefaistose, Apollóna…" říkala Jenna. Všimla jsem si třech srubů, které vypadaly opuštěně
"A co tam ty tři?" zeptala jsem se
"To jsou sruby Dia, Poseidona a Háda. Skoro nikdo tam nikdy nebydlel. Nikdo z nich děti skoro nemívají. Když už, tak je to výjimka" vysvětlil mi Jace
"Vypadá to tu malinko jak v Percym Jacksonovi. Ten existuje taky?"
"Percy jo, ale rozhodně ten, koho myslíš, to není. A jen tak mimochodem, ten autor to od nás obšlehnul" řekla mi Jenna. Percyho Jacksona jsem milovala. První film byl super, ale dvojka stála za hovno…
"Tam je jídelna, zbrojnice a tam je výcviková část: horolezecká zeď, kolotoč, výcvik zacházení s mečem, lukostřelba apod. Po chvilce se tu zorientuješ" řekl Jason. No to určitě. Já a moje orientace. A jéje… "Tak, ještě nějaké otázky?"
"Vlastně jo. A není jich zrovna málo. Co je kolotoč?"
"Horolezecká zeď s pár úpravami. Točí se a jsou k tomu přidělané různé zbraně a jiné zábrany. Je to docela švanda." Co mu na tomhle mohlo připadat jako švanda?
"Švanda? Co ti přijde srandovního na tom, že tě praští pánvička?" nechápu, jak mě napadla ta pánvička, ale u sebe se ničemu už ani nedivím.
"Neřekl jsem, že je tam i pánvička, ale něco na tom je"
"Fajn, tak dál. Jak dlouho se znáte s mým tátou?"
"A Gregem?" zeptala se mě Jenna. Přikývla jsem. "Vlastně už dlouho. Asi…od vždycky. Jezdil sem každý rok"
"Každý rok? To asi vysvětluje návštěvu babičky bez vysvětlení. Cos vlastně udělala s těma jednookýma človíčkama? Vypadalo to, že každou chvilku začnou slintat."
"Jo tohle. Děti Afrodity, teda většinou jenom holky, májí dost přesvědčovací schopnosti. Čaromluvu. Můžeš to použít kdekoliv. Aby ti dali jídlo zadarmo, někdo ti něco půjčil, kamkoliv tě pustit nebo cokoliv říct. A to co jsem dělala u tebe doma, dělám děsně nerada. Kraviny jako načesávání vlasů, říkat něco jako děkuji, moc milé apod. Jenže, mě k tomu donutil můj milí bratr a navíc vám to trvalo tak hrozně dlouho, až jsem si myslela, že vás přerazím, jakmile dojdete" zakončila mile své dlouhé vysvětlování Jenna.
"Jak milí konec" usmála jsem se "A co ten váš rozhovor? Jestli nepojede s náma, tak ji zabijou…"
"To je snad dost blbá otázka ne?" řekl mi Jason "Vidělas, co způsobili Kyklopové u vás doma. Představ si, že bych tam nebyl"
"Ty?" zeptaly jsme se s Jennou zároveň
"No jasně. Ty s Jennou jste tam jenom tak stály a kecaly, zatímco si na mě málem ustlal Kyklop"
"Nesnášíš, když se ti do toho pletu!" vložila se mu do toho Jenn
"Ale snad jsi viděla, že se na mě valí chlap jak hora!" Ajaj. Sourozenecká hádka
"Jednou jsem ti pomohla a pak jsi na mě vyjel, že jsem se ti tam pletla a zavazela!"
"Jenže to bylo něco jiného!"
"V čem? Navíc jsem ti pak pomohla!"
"Ale až jsem ti řekl! Plus k tomu jsi mi ještě pomoc nechtěla!"
"No, ale šla jsem ti pomoct!"
"Jenže-"
"No tak! Dost!" vložila jsem se do toho "Přestaňte se hádat. Heleď Jasone. Žiješ? Žiješ. Ustlala si na tobě nějaká jednooká bytost? Málem, ale to neznamená, že úplně. Takže se přestaňte hádat ano?" když ani jeden nic neříkal, nasadila jsem zabijácký pohled "Tak?"
"Jasně Lis" řekli oba. To je respekt
"A co budem dělat teď?"
"Hm…Zachvilku se setmí, takže bude večeře. A do té doby…hm…je teplo, takže si můžeme jít zaplavat" navrhla Jenna
"Vy tu máte koupaliště"
"Ne, ale jezero. Tam" ukázal Jason
"Hezký, ale nemám plavky"
"Greg ti je už určitě poslal" řekla Jenna
"Jestli si myslíš, že mi poslal kufr s oblečením, tak neznáš mýho tátu"
"Uvidíme" pokrčila rameny. Došli jsme do srubu, a co nevidím. Na posteli leží můj kufr a je na něm přišpendlený vzkaz: Ahoj Lis, zabalil jsem ti tam všechno, co jsem našel i se skicákem a tím vším cos tam měla. Užij si to v Táboře. Vím, že tam jistě zapadneš. ;-) Táta. No není možná, napsal svého prvního smajlíka v životě.
"Vidíš. Co jsem ti říkala"

"Buď má teplotu a je nemocný, nebo konečně pochopil, že nemá všechno dělat na poslední chvíli. Vsadím se, že má teplotu, protože tam dokonce nakreslil smajlíka." Řekla jsem. Přeslekli jsme se do plavek, vzali si ručníky a šli k jezeru. I když jsem Jace málem utopila a sama vypila víc jak půlku jezera, bylo to prima. Konečně jsem se odreagovala a aspoň na chvilku zapomněla na všechno, co se stalo. A že to byl dloooouhý den. A co se týče Jenny, ta se trochu (hóóódně) připálila na sluníčku, i když tvrdila, že to bude zítra dobré. Když už slunko zapadalo, šli jsme do srubu, přeslekli jsme se a vydali se na véču.


Kapitola 22.

1. července 2014 v 10:00 | Babu |  Letnička a Jarnička
Po dlooouhé době :) Jedem do Podmitrova anevím jestli tam bude wi-fi tak přednastavím ještě Melisu :) Mimochodem ty názvy jsou fakt blbé, ale nic jiného mě prodtě nenapadlo...
22. KAPITOLA
ŽE BY JSME SE NĚKAM DOSTÁVALY?

Všichni čtyři usnuli večer na gauči u filmu a ráno je opět vzbudil zvonek u dveří.
"Ale no tak lidi, to si nedáte jeden den pokoj?" zamručela ospale Jarnička
"Já tam dojdu" řekl Mike a neohrabaně vstal z gauče. Venku nestál nikdo jiný než Arvanee a Ettel.
"Pokud vím, nespletly jsme si dveře" zahihňala se Arvanee
"Jdete dál?" zeptal se
"No, asi jo" řekla trošku stydlivě
"Holky!" zakřičel do obýváku na Letničku a Jarničku "Máte tu návštěvu!"
"Nečekaně" neodpustila si poznámku Jarnička. Letnička ji probodla pohledem a šťouchla ji loktem
"Ať jdou do kuchyně!" řekla Letnička
"Prosím" řekl Mike a pustil je dovnitř. Arvanee s Ettel se znovu zahihňaly a došly do kuchyně, kde už stály Letnička s Jarničkou.
"Neřekly jste nám, že máte návštěvu" řekl Ettel
"Jo, dorazili včera odpoledne po tom…incidentu u vás doma" řekla Letnička a koukla na Arvanee
"Jo no, nepříjemná záležitost…hihi"
"Zapomeň na to" mrkla Jarnička
"Potřebujeme od vás pomoc" řekla Letnička "K tomu, abychom aspoň částečně porazili Kurakaje, potřebujeme, aby lidi začali věřit na kouzla. Jak to máme sakra udělat??!"
"Můžete třeba v parku ukázat pár kouzel" navrhla Arvanee
"Né" zavrtěla hlavou Ettel "To je blbost. Chtělo by to něco originálnějšího. Něco po čem lidi nechytnou amok"
"Tak co navrhuješ, slečno originální? Ať se přestrojí za superhrdinky?"
"To už je lepší, ale budou je zas považovat za nějaké supermanky. Můžou se ocitnout, já nevím, třeba u hořícího domu a lidem pomoct"
"To nezní špatně" potvrdila Letnička
"Jenom problém. Copak vám tu jenom tak normálně hoří domy?" ozvala se Jarnička
"Nemusí to být zrovna hořící dům, ale třeba se bude někdo topit nebo autonehoda nebo loupež. Jsme rušné město, pořád se tu něco děje" řekla Ettel
"Odkdy se člověk, který má super schopnosti a pomáhá lidem, není superhrdina?" odsekla Arvanee
"Nebudou mít směšné kostýmy, v tom je rozdíl" Letnička s Jarničkou, ale jenom zavrtěly hlavou.
"Má pravdu. Není v tom žádný rozdíl. Když se přeměníš, máš jiné oblečení tak jako tak" řekla Letnička
"Tak vymyslete něco vy, když jste tak chytré. Já aspoň měla dobrý nápad" odsekla.
"Blbec!" řekla Letnička a plácla se do čela "Že mě to nenapadlo dřív!" Vyběhla z kuchyně a běžela po schodech nahoru.
"Ajaj" řekla Jarnička a vyběhla za ní, pak i Ettel a Arvanee
"Nevíš, co se stalo?" zeptal se Mike Davea. Ten ale jenom pokrčil rameny. Letnička vběhla do svého pokoje a začala něco hledat. Když Jarnička, Ettel a Arvanee vběhly do pokoje, byl už napůl rozházený.
"Co hledáš proboha?" zeptala se Jarnička, ale Letnička ji jednoduše ignorovala.
"JO!" zaradovala se Letnička a vytáhla nějakou knížku. "Našla jsem to!"
"No, tak, když jsi to našla, můžeš nám říct, co jsi našla" řekla jí Jarnička. Letnička položila knížku na stůl a listovala v ní.
"Ha! Tady to je" řekla a otočila knížku k Jarničce.
"Fairyx?" podivila se "Vždyť ten už jsme měly"
"No samozřejmě, že jsme ho měly, čti dál"
"S potřebnou sílou dokáže lidi přimět k uvěření magie… no a?"
"Šmarjá. DOKÁŽE-PŘIMĚT-UVĚŘIT-MAGIE" říkala jí Letnička "Co na tom nechápeš?"
"Co je ta potřebná síla?"
"To tam určitě někde bude napsané" odbyla ji. "Hele, tady to je. Sílu wakeix získáte záchranou nevinného člověka."
"Jenže se nejde vracet do minulé přeměny"
"Díky tomuhle kouzlu jo"
"No, tak to vypadá docela jednoduše. A teď jestli mě omluvíte, mám hrozný hlad. Nesnídala jsem"
"Ne ne ne ne. Počkej." Zastavila jí Letnička "Nasnídáš se venku. Musíme jít."
"Kam?" zasténala
"Zachránit člověka. Chci to mít rychle za sebou" Letnička za sebou táhla Jarničku, která vypadala, že ještě napůl spí. Arvanee se na Ettel podívala, ale ta jenom pokrčila rameny. Všechny sešly ze schodů, do obýváku, kde pořád seděli Mike a Dave.
"Kam jdete?" podivil se Dave

"Hned se vrátíme" řekla rychle Letnička, která pořád za sebou táhla Jarničku. Ta jenom ústy naznačila pomoc! A vyšly ze dveří.