!!! Kontrola a nábor Affs\SB ZDE !!!

Červenec 2015

Slohovka: Na planetě robotů

27. července 2015 v 10:00 | Babu |  Příběhy
Rozhodla jsem se, že vám ukážu svoji slohovku na téma Sci-fi :) Měla jsem stovky nápadů, třeba Sci-fi Games (hunger Games s robotama), Jak se stát polobohíní, lovkyni stínů, pak mě napadlo téma se serii Drahokamy, ale ty jsem taky nedopsala a pak další s kyborkama, kteří se chtějí pomstít lidstvu a nějakou planetu, kam se odváží vrazi :D Prostě kraviny :D No, tohle zvítězilo, protože jsem to dopsala a ještě to měla nejdelší ve třídě xD Snad se vám to bude trošku líbit. Napiště názor, díky! :)

Je 31. Století. Můj domov je jiný, než u většiny lidí. Bydlím na vesmírné stanici. Narodila jsem se tady. Na Zemi jsem byla jenom párkrát a to proto, že jsme měli na lodi vážné problémy. Jinak jsme celý čas ve vesmíru. Testuje se na nás, jak dlouho tu dokážeme přežít a, to už je jenom bonus, objevujeme nové planety, které zkoumáme, jestli na nich není život.
"Lauro!" Volá na mě máma. "Je čas k večeři, pojď."
Jdeme spolu chodbou do jídelny, kde se každý den setkává celá loď vždycky na snídani a večeři.
Není tu moc dětí. Zvlášť patnáctiletých jako jsem já a starších. Je nás tu jen pár, ale je to fajn.
Vcházíme do jídelny. Je to velká místnost, není nijak vyzdobená, jen kovová. V ní je rozmístěno několik velkých stolů, podle toho jaké postavení zaujímáte. Kapitán sedí s druhým kapitánem, pomocníci s dalšími pomocníky, pěstitelé s pěstiteli, děti s dětmi atd. Jídlo si tu pěstujeme sami v komorách, stejně jako stromy na vzduch.
"Ahoj, Mio," zdravím svou kamarádku. Mává mi a já si přisednu. Donesou nám jídlo a s Miou si povídáme co přes den, když se najednou ozval poplašný alarm. Nikdo neví co se děje, ale Kapitán nás ujišťuje, že to zjistí a ať zůstaneme sedět. Po 15 minutách nejistoty konečně přijde. "Máme na lodi poruchu, a proto jsme museli nouzově přistát. Není to ale nic, co bychom nezvládli opravit. Jen to chvíli potrvá. Začněme už dnes večer, ale zítra budeme moc odletět." Oznamuje nám. "Je to ale úžasná možnost na prozkoumání této planety, a proto jsme se rozhodli tam zítra ráno vyslat malou skupinku našich studentů. Bude to pro ně skvělá příležitost."
Ozval se šustivý šepot po celé jídelně a pár matek s tím nesouhlasí, protože je to nebezpečné. Já se naopak už nemůžu dočkat a doufám, že vyberou mě.
Následující ráno jsme se všichni dostavili do haly, kde nám mají říct, kdo půjde. Všichni natěšeně čekáme. Během pár minut přijde jeden z našich učitelů. "Na tuhle akci jsem vybral pouze ty, kteří si to zaslouží," říká. Moje šance trochu spadla. "Ty, kteří v hodinách dávají pozor." Tak to mi moc nepomohlo. "A ty, o kterých vím, že nebudou dělat problémy." A teď už nemám žádnou naději. "A teď, koho jsme vybrali: Robin," jistě, největší šprt ve třídě, "Mia," nejchytřejší holka ve třídě, "Thomas," Thomas? No tak jestli vybrali jeho, musí i mě. "A jako poslední..." na chvilku se odmlčí, jako kdyby se mu slovo zaseklo v krku. "Laura."
Jo! Raduju se v duchu. Usměju se.
Když ostatní zklamaně odchází, učitel nás poučuje, jak se máme chovat, co máme dělat a co nás asi čeká. Oblékáme si skafandry, kontrolujeme, jestli všechno funguje a už jenom čekáme, až budeme moct jít ven. Když se tak konečně děje, jsem unešená ještě víc. Jasně, viděla jsem spoustu planet z lodi, ale tohle je mnohem lepší!
Planeta má pevný povrch a překvapivě podobnou gravitaci jakou máme na lodi. Kromě písečných dun tu není nic moc. Pár skal, ale žádné rostliny, které by vyráběli kyslík. Takže pokud tu není nějaká stanice s kyslíkem, je to tu buď neosídlené, nebo tu žije něco úplně jiného.
Mia nám říká všechno, co o téhle planetě zatím zjistili, i když toho není moc.
Po půl hodině chození a sbírání vzorků, nacházíme něco podobnému obrovskému skladu. Nikdo nechápe, kdo ho tady postavil a proč tu je. Sklad vypadá opuštěně a je bez kyslíku. Zapneme baterky a to, co uvidíme, nám vyrazí dech.
Po celém skladu jsou postavení roboti. Roboti nejsou na Zemi nic zvláštního, existují už několik století, pár jich máme dokonce i na lodi, ale tihle jsou zvláštní. Celkem staří a zrezavělí. Hodně zastaralejší než ty, které znám.
"Koukněte se na tohle," volá na nás Mia, která svítí baterkou do nějakých papírů. "Podle tohohle to jsou roboti z 23. Století." To bylo už pěkně dávno… "Je to něco jako nepovedená technologie. Přestali se kontrolovat a napadli lidstvo. Když se jim konečně je povedlo chytit, odvezli je co nejdál a vypnuli. Od té doby jsou tady."
"Páni," řekneme všichni naráz. Popojdu blíž k robotům. Vypadají trochu jako popelnice, nic co by lidstvu mohlo ublížit. Měli spoustu různých tlačítek, nic co mají ti dnešní.
Všichni si je prohlížíme a děláme fotky, protože to bude kapitány určitě zajímat.
"Ehm…Nechci nijak strašit, ale myslím, že tenhle na mě zrovna mrknul," řekl Robin. Všichni jsme k němu doběhli. Robot vypadal úplně stejně. Nehýbal se a měl zavřené oči.
"Zmáčknuls nějaké tlačítko?" Zeptal se ho Thomas. Každý vědět jak dopadají Robinovi pokusy nebo nechtěné zmáčknutí tlačítek. Jedna místnost bude kvůli jeho omylu v provozu až příští měsíc a když nás jednou vzali do hlavního řídícího centra, málem jsme přišli o půlku lodi.
"Ne, myslím, že ne," odpovídá.
"Ty myslíš?" Ječíme všichni.
"Byla to vážně nehoda," omlouvá se Robin.
Navrhuju, ať odtud zmizíme a nikdo není proti. Ale pozdě. Ozve se šramot a jeden robot otevře oči. Jsou rudé a děsivé. Naklání se k ostatním robotům a po chvilce nám dojde, že je zapíná. Moc chytrá popelnice.
Vybíháme ze skladu, což jde ve skafandrech hodně těžko. Zachvíli se za náma objevuje zástup snad všech těch robotů ze skladu. Bylo jich několik stovek. Střílí po nás nějakým laserovým paprskem. Díky za skoro neprůstřelné skafandry! Naštěstí asi po tolika letech vyšli ze cviku, protože se často trefovali do skal. Ani ne za 10 minut neustálého utíkání nás roboti skoro dohnali. Máme štěstí, že jsou tak těžcí a pohybují se pomaleji než ti noví.
"Nemůžete se někdo spojit s lodí?" Ptá se Thomas.
"Už jsem to zkoušel, neodpovídají," odpovídá Robin.
Kruci, asi restartují loď… "No tak to zkus znova!" Křičím na něj. Snad po šestém pokuse se mu to podařilo. Doběhli jsme skoro k lodi. Z našich skafandrů se kouřilo, ale vypadalo to, že roboti si už nevšímali nás, ale lodi.
Rychle běžíme do kabiny, kde už stojí jeden z kapitánů a ptá se, co se děje. Místo odpovědi jen ječíme, ať zavře ty dveře, zvedne loď do vzduchu a zmizí odtud.
Kapitán křičí jeden rozkaz za druhým. Vyřítíme se z kabiny, aby se mohly zavřít hlavní dveře a my mohli vzlétnout. Na chodbě se konečně zastavíme a rychle oddechujeme. Cítíme, jak se loď zvedá a kapitán se nás ptá, co se stalo. Když jsme už mimo planetu a útočící šílené roboty, ukazujeme kapitánovi fotky a říkáme mu, co všechno se stalo.

V tu chvíli ale ještě netušíme, že máme na palubě nezvaného hosta…

Leibster Award TAG by Sasumi a Alida

25. července 2015 v 18:51 | Babu
Byla jsem nominovaná od Sasumi a

Fakty:
1. Je mi 15 (Na občance vypadám strašně...)
2. Miluju knížky :3
3. Fantasy filmy
4. Seriály :3
5. Třeba Doctora Who
6. IZombie
7. Reign
8: Začala jsem koukat na PLL
9. Once Upon a Time (čekání na 5. serii mě zabije!)
10. A jsem blond :D

No, trochu jsem to ošidila ale tak snad neva :D

Otázky od Sasumi:
1. Jak jste se dostali k anime a FT samotnému?
Od Keiko :)
2. Jaký na mě máte prozatím názor?
Ty víš :) Seš prostě boží a musíme zas dojet!
3. Oblíbená barvička a zvířátko?
Barva černá a fialová a zvířátko...miluju spoustu zvířat...ale tak psy a kočky :)
4. Tři seriály, serie filmů nebo cokoliv na čem jste byli závislí nebo ujížděli?
Asi jsem si měla dřív přečíst ty otázky než jsem dělala fakty...No každopádně, jenom tři? Rozhodně Harry Potter, dřív jsem ujížděla na filmu Kledba měsíčního údolí :DD, The Librarians, prostě to co ve faktech :D
5. Jak se máte?
Toš de to no :D
6. Oblíbená knížka?
Děkuju Sasumi :DD Jééj, ehm, no, Vampýrská akademie, Nástroje smrti, Pekelné stroje, Harry Potter, Percy Jackson, Bohové Olympu :D NWm je jich moc :D
7. Koťátka nebo štěnátka?
Obojí!
8. Kdybyste mohli ovládat nějaký element, jaký by to byl?
Země, voda nebo vzduch a když by na to přišlo tak aj oheň :D
9. Jak by vypadalo tajné místečko, dokonalé na relax a odpočinek, které by bylo někde v přírodě a jen vy byste o něm věděli?
Někde hluboko v lese, tajemné a čarovné :3
10. Na čem jste vyrůstali, když jste byli malé děti?
Barbie, Teletabies (nevím jak se to píše :D), Simsonovi (a to pořád pokračuje..:D) jejda, bylo toho plno, samé pohádky :3
11. Jak vycházíte se sourozenci, pokud máte?
Heh, toš hádáme se, pošťuchujem se, ale je to boží bratr :D

A teď otázky od Alidy :)
1. Vaše nej anime postava?
Happy!! :D
2. Déšť nebo sníh?
Miluju déšť a procházet se v něm, ale zase miluju sníh kvůli koulovačkám...Obojí :D
3. Vaše nej anime?
Heh...no když se dívám jenom na jedno tak...Fairy Tail :3
4. Kdybyste mohli jít do anime světa, jaký by to byl?
Fairy Tail :D
5. Jaký je váš oblíbený žánr anime?
Moc se v tom nevyznám, ale tak asi fantasy :D
6. Váš největší koníček?
Čtení, psaní a doufám, že brzo to budou aj housle :3
7. Vaše oblíbená hereečna nebo zpěvačka?
Lindsey nazpívala jednu písničku, je zpěvačka? Dejme tomu, takže Lindsey Stirling :D
8. Jaká byla vaše poslední přečtená knížka?
Vampýrská akademie 4 a Jsem roztříštěná
9. Njeoblíbenější film?
Harry Potter!!! :333 Budete se dívat? :D
10. Kterou věc nemáte rádi?
Těch je :D

Tak, snad neva že nikoho nenominuju, ale kdyby si to někdo tak strašně moc chtěl udělat, tak mu ty otázky klidně vymyslím. Já vím že ne :DD

Čtecí návyky | TAG

13. července 2015 v 15:19 | Babu
Tenhle tag jsem našlauž tolikrát, ´tak jsem se rozhodla, že ho taky uděělám. Snad se vám bude líbit. Našla jsem ho tady


1. Máš doma určité místo na čtení?
Nejradši asi čtu v postely před spaním. Občas si taky čtu na gauči v obýváku, jinak žádné určité místo nemám :)

2. Záloška nebo kousek papíru, který se právě válí poblíž?
Asi budu divná, ale nepoužívám kousek papíru ani záložky pokud nejsou rovnou v knížce. Dřív jsem je používala, ale buď jsem je ztratila nebo odložila a už si ju nevzala. Pamatuju si, kde jsem skončila, takže záložku nepotřebuju ;)

3. Můžeš jenom tak přestat číst nebo nejprve dočteš kapitolu?
Většinou mi nedělá problém přestat klidně i v půlce věty, pokud mě knížka úplně nepohltí. Ovšem, když je to až moc napínavé, tak tu kapitolu musím dočíst a pak ta kapitola skočí ještě hůř, tak čtu dál :D

4. Jíš nebo piješ během čtení?
Jak kdy...občas u čtení snídám nebo večeřím. Někdy na něco dostanu chuť, takže klidně u čtení jím. A piju jenom občas
, ne moc často.
5. Posloucháš u čtení hudbu nebo televizi?
Poslouchání hudby mi vůbec nedělá u čtení problém. Třeba když jedeme někam autem, tak mám sluchátkav uších a čtu si. Ale nemůžu si pouštět nic, kde se zpívá, jinak bych si zpívala taky :D Takže většinou je to jenom Lindsey Stirling :)
U čtení mám občas puštěnou televizi jako pozadí, takže to mi taky problém nedělá.

6. Čteš vždy pouze jednu knihu nebo několik naráz?
Dřív jsem četla jenom jednu, protože číst jich víc mi připadalo absurdní, ale od té doby, co mám knížky v mobilu čtu vždycky nejmíň dvě. Jednu papírovou a jednu elektrickou, těch někdy i víc, třeba na cesty, když nemám papírovou
při ruce nebo v noci, aby mamka nezjistila, že pořád ještě nespím :D

7. Preferuješ čtení doma nebo čteš kdekoliv?
Je mi úplně jedno, kde čtu. Čtu všude. Ve škole, v autě, ve vlaku, v autobusu, doma,...

8. Čteš nahlas nebo pouze ve své mysli?
Když mě učitelka nevyvolá ve škole, tak jenom v duchu. Nahlas jsem si pro sebe hodně dlouho nečetla :D

9. Čteš některé pasážže dopředu nebo dokonce přeskakuješ kapitoly?
Heh...Občas (celkem často) se mi stává, že nějaká ta část je nudná, tak se kouknu na druhou stránku a tam se něco děje, tak čtu to...ale vždycky se vrátím na předchozí stránku a dočtu to :D Ale kapitoly rozhodně nepřeskakuju.

10. Lámeš hřbet nebo se jej snažžíš uchovat nový?
Hřbety rozhodně nelámu! Snažím se knížku udržet v tom nejlepším stavu, jak dlouho to jenom jde!

11. Píšeš do knih?
U všech bohů, nikdy!! Už jsem narazila na knížky z knihovny, ve kterých bylo něco napsané...nechápu proč to ti lidi dělají...


Tak, doufám, že se vám tag líbil :) Jestliho budete někdo dělat, tak mi dejte do komentu odkaz, abych si to mohla přečíst :)

Melisa a planeta Mythus-7. kapitola, 1. část

10. července 2015 v 12:12
:)
Kapitola 7.
Stane se mi něco fakt divného! A uvidím pegase.
Bylo ráno, seděla jsem v jídelně a rýpala se v jídle. Jsem tu už týden, ale je tu sranda. Sice v mojem srubu je to občas nezabití, protože je věčně plná koupelka.
"Země volá Lisu! Haló, seš tam?" Zamávala mi před obličejem Jenna rukou.
"Co?"Trhla jsem sebou. "Jo, jasně."
"Zamyslela ses?"
"Jsem dcera Atheny, občas musím zapnout mozek a přemýšlet," ušklíbla jsem se.
"Už jsi dojedla?" Zeptal se mě Jason, když viděl, že se v tom jenom hrabu vidličkou.
"Asi jo. Nemám moc hlad," zabručela jsem.
"Téda, nemáš teplotu?" Zeptala se ohromeně Jenna.
"Haha…Moc vtipné Jenn…"
"Tak jo, teď už mě vážně děsíš. Athéna tě znovu navštívila?"
"Ne, jenom dneska nemám moc náladu. To je všechno. Nejradši bych dneska nelezla po žádných stěnách, po ničem nestřílela a prostě se ze všeho ulila."
"No, tak proč ne?" Navrhl Jason.
"To se může?" Zeptala jsem překvapeně.
"Samozřejmě. Dovedeš si představit, že by se Cassie a podobní lezly po stěnách?"
Při té představě jsem se musela zasmát. "Ne bez křiku ´Zlomila jsem si nehet!´ Takže to znamená, že se můžeme jenom tak nezúčastnit?"
Oba přikývli.
"No tak to je super!" Hned se mi zlepšila nálada.
"I když se nedoporučuje takhle nechodit na trénink," neodpustila si Jenna. S Jasonem jsme probodli pohledem. "Jasně, tak půjdem, ne?"

Když jsme obcházeli tréninkovou část, potkali jsme Jenninu a Jasonovu babičku. "Kampak to jdete?"
"My….ehm….No…jdeme…"zmatkovala Jenna.
"Jason s Jennou mi chtěli ještě ukázat pár míst tady, které jsem neviděla," chopila jsem se toho. Chabá výmluva, ale lepší něco než nic.
"Ten týden co tu jsi zřejmě nestačil, že?"
Na to jsme nic neřekli jenom nás velmi začali zajímat naše boty.
"Pak ale půjdete zpátky na trénink, že ano?"
"Jistě, babičko," usmála se Jenna. No, buď na ten její úsměv skočila (o čemž pochybuju) nebo to nechala být.
"Tak dobře," potvrdila. Cítila jsem, jak si Jenna oddychla. "Ale ať vám to netrvá moc dlouho."
"Neboj," ujistil ji Jason. "Budeme hned zpátky."
"Měj se, babi," zamávala Jenna. Když odešla, oba si pořádně oddechli.
"Co je? Já si myslela, že se to může," podivila jsem se.
"Představ si, že tu máš třeba tátu. Nechce, abychom tu jenom tak chodili a nic nedělali. Úplně šílí, když nechodíme na trénink," vysvětlila Jenna. "2 dny se hádala s Cornem, když nás chtěl poslat do internátu a pak s ním ještě týden nemluvila. Bylo to k nevydržení!"
"Ach tak…ale asi každý by zuřil, kdyby někdo poslal, kolik vám bylo? 11? Kdyby někdo poslal 11ti leté děcka na internát…" řekla jsem.
"Tys na internát chodila ještě dřív," namítl Jason.
"No jasně, ale já jsem vyla 1) jiný případ, protože jsem tam nešla zabíjet nestvůry a za 2) za to vlastně mohla Clarisse, která si to vydupala. Chtěla se mě jenom zbavit, protože se nesnášíme."
"Určitě není tak strašná," řekla Jenna.
"Ale jo, je. Kdyby jich neznala už tak dlouho, řekla bych, že je ta…Meduza! Ta s těma hadíma vlasama, jak proměňuje lidi v kámen. Měli byste vidět ten její pohled. Fakt jsem si občas myslela, že mě pomalu, aspoň v duchu, mění na kámen.Hrozná ženská."
"Nepřeháníš trochu?" Zeptal se Jason.
"Ani trochu."
Došli jsme na nějaké místo, které vypadalo z části jako útulný park a z části jako hřiště.
"Okej, tady jsem avivážně nikdy nebyla."
"Ne?" Řekla překvapeně Jenna.
"Možná jsem přecházela kolem, ale asi ne."
"Tak v tom případě," chopil se slova Jason. "Vítej…200 let a pořád tomu nikdo nedal jméno…Prostě tady. Sem se většinou chodí děcka schovat, nebo…ne vlastně se sem chodí jenom schovat před nějakým instruktorem, naší babičkou nebo panem Cornem."
"A to je nenapadne, že jsou tady?" Zeptala jsem se.
"Jetu spousta, vážně spousta schovávaček. Než by je všechny prošli, zabralo by jim to hodiny a navíc, většina se to tu snaží utajit. Zkouší to tu jako poslední pokus," řekl triumfálně.
"Utajit? To jde? Jsou trošku natvrdlý, ne? Jak tohle můžou přehlédnout?"
Jenom pokrčili ramenama.
"Ale to je fuk! Aspoň nás tu nebude nikdo hledat, ne?" Zaradovala jsem se. "Takže,když už jsem tu celý týden a neměli jsme moc času na pokec, chtěla bych si něco vyjasnit."
"No…?" Protáhli oba.
"Učitel dějáku, teda Corn, ten v tomhle všem měl prsty od začátku?"
"Jo," potvrdila Jenna, "teda od té doby, co jsme zjistili, že si polobůh a že tvůj taťka je Greg. A taky ho babička donutila jet s náma, kdybychom tam dělali já nevím co."
"Fajn. Ale pořád mi v hlavě vrtají ty vaše rozhovory v kabinetu, na chodbě a ty pohledy v hodinách."
"Co ti na tom vrtá hlavou? Všechno jsme ti už řekli. Corn po nás chtěl, abychom tě dostali do Tábora, aby po tobě nešly příšery."
"Upřímně? Já nevím, prostě mi na tom něco nesedí…Ale proč by mě měli příšery ohrožovat až teď? Nikdy předtím mě nic neotravovalo," teda skoro…
"12 a 13 rok je hranicí, kdy…no když začneš pořádně smrdět božskou krví. U tebe ještě pomohlo, a to si musí přiznat každý, že tvůj taťka má skvělou ochranu domu," řekl Jason. "Ještě k tomu trochu přispěla Clarissse, protože je smrtelník."
"A ta škola byla asi taky nějak zabezpečená,ne? Nějakým…em silovým polem?"
"No…vlastně…ale jo, dalo by se to tak říct," potvrdila Jenna.
"Tak jo, osobní otázka, asi poslední, protože dýl seděl asi už nevydržím. Jak dlouho tu už vlastně jste?" Zeptala jsem se.
"Asi…od 3 let." Odpověděla Jenna.
"Od 3 let? To se jako od té doby učíte tady to všechno?"
"To ne, teda ne úplně. Dřív jsme dělali jenom nějaké blbosti, základy, jezdili na pegasech-"
"Počkej!"Zarazila jsem Jasona. "Pegasech? Vy tu máte pegase?!"
"Jasně, nevidělas je?" Divila se Jenna.
"Ne! Nikdo mi to neřekl."
"Můžeme se tam stavit kolem oběda. V tu dobu tam nikdo nebude," navrhl Jason.
"Tím chceš říct, že nás vaše babička neuvidí," opravila jsem ho.
"Přesně tak."
"Skvělý!" Rozzářila jsem se. Kdo by nechtěl vidět pegase? Snad každý asi tak do šesti, než mu rodiče řeknou, že neexistujou…
Stoupla jsem si a chystala se na něco, co bychom mohli dělat, ale problém byl, že jsem nevěděla co.
"Já mám taky takovou osobní otázku," řekl Jason.
"No?"
"Jak je to s tou tvojí celou rodinou? Trochu jsem se v tom ztratil."
"Ou,"znovu jsem si sedla. Zachytila jsem, jak Jenna poslala Jasonovi pohled, který znamenal něco jako: "Ty si fakt debil Jasone…"
"Rodiče zemřeli pár týdnů potom, co jsem se narodila při autonehodě. Nikdo nechápal jak jsem to mohla přežít, zvlášť, když jsem byla tak malé mimino." Zasmála jsem se. "Vlastně jsem v tom autě ani neměla co dělat."
"Bohové," zašeptala Jenna.
"Teda aspoň jsem si to myslela, než se stalo tady tohle," pokračovala jsem. "Po pár měsících se mě podařilo adoptovat. Táta říkal, že to byli jejich nejbližší kamarádi. Když mi byli čtyři, umřela i moje adoptivní máma. Skoro vůbec si na ni nepamatuju," to nebyla taková pravda… "V mých osmi si pak taťka našel Clarisse" její jméno jsem tak nějak zavčela… "a když mi bylo deset, tak se vzali. Konec. Šťastný konec. Tak, teď pojďme dělat něco zábavného, prosím," řekla jsem rychle a zase se postavila na nohy. Jenna s Jasonem taky vstali a Jenna zamířila k jednomu stromu. Strčila do díry v kmenu jednu ruku a…asi tam něco hledala.
"Ehm…Jenno?"
"Tak jo, co takhle Twistr?" Zeptala se a vytáhla jednu krabici.
"Twistr? Vy tu máte Twistr?" Pegas? No dobře, ale tuhle hru jsem chtěla od dětství! Nikdy mi ju ale nekoupili…
"Hele, nepodceňuj nás," řekl Jason. " Hermův srub sem dokáže propašovat spoustu věcí."
"No jo, bůh zlodějíčků…"připustila jsem.
Jenna nám podala tu hru a šla k dalšímu stromu. "Hej vy dva. Chytejte!" Řekla a hodila nám láhve s pitím.
"Hezký," uznala jsem.
Bylo to úžasné dopoledne. Hráli jsme milion her a smáli se vždycky, když se někomu něco nepovedlo. Dokonce jsme se pokoušeli aj o volejbal. Já s Jasonem jsme hráli a Jenna počítala body, teda když zrovna nějaký náhodou uznala, protože nám to furt padal nebo jsme to prej špatně odrazili. Nakonec jsme vyrazili do stájích. Za pegasy!!!!
"Budou se ti líbit," řekla mi Jenna.
"Jsou to pegasové! Nebojím se, že se mi nebudou líbit," ujistila jsem ji.
Vklouzli jsme do stájí. Měli pravdu, nikdo tam nebyl. A pak jsem je uviděla…Asi jsem se zamilovala! Ti koni- teda pegasové byli nádherní! Mega, ultra, grandiózně boží!
"Tak?" Usmála se Jenna, když viděla moji reakci.
"Tak? Je. To. Boží! Vždycky jsem měla koně ráda, ale tohle? Šmarjá!" Rozplývala jsem se tam.
Byli tam černí, bílí, šediví, hnědí. Někteří byli aj barevní, občas i v dost šílených barvách…ale nejvíc se mi líbil ten černý. Černočerný pegas úplně v zadu.
Došla jsem k němu. "Můžu si ho pohladit?"
"Tenhle je docela plachý, ale můžeš to zkusit,"pobídla mě.
Natáhla jsem k němu ruku. Pegas na chvilku zaváhal, ale pak vystrčil hlavu a nechal nepohladit. Byl ještě jemnější než jsem si myslela. Bylo to jako kdyby byl snad potažený sametem. A křídla? Nejkrásnější co jsem kdy viděla.
Koukla jsem se na cedulku na dveřích. "Will? Ahoj Wille," pozdravila jsem ho a pohladila.
"Líbíš se mu."
"No šak on mě taky," usmála jsem se.
Chvilku jsme tam ještě byli, já se rozplývala nad pegasy a když jsme usoudili, že už by v jídelně mohlo být skoro prázdno, vydali jsme se tam.

Byli jsme už skoro u jídelny, když se mi udělalo strašně špatně od žaludku. Řekla jsem si to nic, věčně tě bolí břicho, možná máš už jenom hlad. Ale, když se mi začala točit hlava a zatmívat před očima, tak to asi hlad nebyl. "Jas…Jasone," hlesla jsem a chytla se ho za rameno. "Já asi…asi," a pak se mu úplně zatmělo před očima.

Vzdor | Dech

7. července 2015 v 15:48 | Babu |  Knížky
Název: Vzdor
Autor: Sarah Crossan
Serie: Dech,2. díl
Počet stránek: 288

Bea, Alina a Quinn jsou na útěku. Odstartovali povstání a byli nuceni odejít z kapsule, jediného místa, kde je dostatek kyslíku. Bea přišla o rodinu, Alina ztratila domov a Quinn výsadní postavení. Podaří se jim přežít v nebezpečné Divočině? Mohou dokončit revoluci, již začali? V patách jim je mladý voják ze Speciálních jednotek a jejich jedinou šancí je zůstat pohromadě, přestože je okolností nutí se rozdělit. Budoucnost lidstva je v ohrožení a tito čtyři mladí lidé se musí rozhodnout, kde leží jejich loajalita.

Bea, Quin a Jazz se snaží dostat do Sekvoje, aby přežili. Jazzje ale zraněná, tak zůstane s Beou a Quinn se tam vypraví sám. Beu s Jazz objeví Ronan a snažíse jim pomoct. Alina se s pár ostatnímidostane do Sekvoje,kde najdou i Quinna. Vayna je seznámí se svým plánem, který je naprosto odlišných od Petřiných. Vzdor proti kapsuli začíná...

Na druhý a zároveň poslední díl této dystopie jsem se nesmírně těšila, protože mě naprosto uchvátila.

Akce hned od začátku. Rozhodně je v tohmle dílu víc akce než v tom prvním. Jenom jsem čekala sezatajeným dechem, kdy se něco stane a jakmoc vážné to bude. Autorka napíná pár stráneka když už je to k nevydržení, něco se staně a kdyžto vůbec nečekááte? Něco se stane.

Novou postavu Ronana jsem si oblíbila. Dělal správnou věc, i když věděl, že ho tomůže stát život.
Vaynu jsem nesnášela! To, co dělala možná mělo nějaký smysl, ale Petřiny nápady se mi líbily

nezajímala o Jazz.mnohem víc. Byla tím nápadem tak posedlá, že by protomohla udělat úplně cokoliv avůbec se
Víc jsem měla radši pustinu bez kyslíku než Sekvoj plný přísných pravidel.
Válka v kapsuly byla dokonalá. Nechcispoilerovat, tak to vezmuve zkratce. Nic se tam nezastavilo. Bylo to děsivé, dojemné, zběsilé, napínavé...Mě se to moc líbilo.

Stejně jako v minulém dílu se tu střídaly pohledy hlavních postav, tentokrát i Ronana. Oproti minulému dílu, kdy byly kapitoly naňahňané na sebe, tady každá nová kapitola začínala na nové stránce, takže to bylo přehlednější.
Autorka to nijak nerozvádí, takže všechno ubýhalo rychle ať jsem chtělanebo nechtěla.

Knížku jsem si nesmírně užila, ale ten konec? Autorka mě zřejmě chtěla zabít....Proč to udělala???? Proč kruci zabila Alinu??!! Skoro jsem to nerozdýchala...

Neskončilo to sice úplně nejlíp, jako Happy end, teď už budevšechno dobré! Ale co bychom od toho chtěli, že? U mě je to jedna znejlepších dystopii vůbec! (No já jsem jich čestla strááááášně moc :D)

Příběh dvou staletí | Moje sladké šestnácté století

7. července 2015 v 14:27 | Babu |  Knížky
Název: Příběh dvou staletí
Autor: Rachel Harris
Serie: Moje sladké šestnácté století,2. díl
Počet stránek: 328

Alessandra D\'Angeli touží po dobrodružství. Je unavená ze svého života v renesanční Florencii, kdy se musí podřizovat zkostnatělé morálce i očekávání ostatních. Jednou jedinkrát chce být sama sebou. A ze všeho nejvíc touží se znovu setkat se svou sestřenkou Cat, která za ní přišla z budoucnosti. A hvězdy vyslyší její prosbu.

Alessandra se najednou ocitá v 21. století - ze všech stran na ni útočí podivné zvuky, lidé jsou naprosto skandálně oblečeni a zdá se, že se svět zbláznil. Avšak Alessandra ví, že jí hodiny neodvratně odtikávají čas, než se bude muset vrátit zpět do šestnáctého století, a tak si chce největší dobrodružství svého života pořádně užít. A co by to bylo za dobrodružství, kdyby nedošlo i na lásku?

Alessandra chce znovu vidět svou sestřenici Cat a zažít nějaké to dobrodružství. Podaří se jí dostat do 21. století, kde je všechno naprosto jiné. Zmatená a trochu vystrašená najde Cat, která jí má pomoct trochu zapadnout do tohohle světa.
Začně s ní chodit do školy, užívat si a pak se k ní někdo připlete...

Po druhém díle jse, šáhla snad okamžitě,co jsem dočetla ten první. Narozdílod prvního dílů, je tenhle vyprávěn Lessiim pohledem.
Less jsem tady měla asi radši než v předchozím díle. Víc jsem ji tu poznala a oblíbila i přesto, že to podle mě měla lehčí než Cat. Cat se musela vypořádat s pravidly 16. století, které většinou nebyly moc lehké, zatímco Alessandra si může užívat volna, kterého tam má.
Většinu času se Less vyrovnává s novými technologiemi a jazykem, zkratkami, věcmi,které vždycky chtěla zkusit, ale v16 století nemohla. Třeba si konečně zahrát v divadle!
Austin...no,já ho neměla ráda hned, musela jsem si k němu najít cestu, ale pak, když se začal chovat rozumě...byl to takový princ 21. století. Většinou trvá celou knížku, než se
do sebe dvě postavy zamilujou, ale tady ne. V pollovině knížky už spolu chodili. Tohle se mi mmoc líbilo. Nemusela jsem čekat celou knížku jak se nahánějí a posledních 10 stránek si užít jejich vztah. Bylo to víc pohodové. Teda až na jejich pár hádek.

Je to taková pohodová a vtipná knížka. Podle mě se až v tomhle díle autorka pořádně rozjela a líbilse mi víc než první. Jsem poměrně zvědavá na poslednídíl,protože jsem ho dneska viděla v knihkupectví a byl strašně tenký a není na něj zrovna moc kladných recenzí...

Škola pro bytosti dobra a zla- 5. kapitola

6. července 2015 v 14:01 | Babu |  Škola pro bytosti dobra a zla
Po véééééélmi dlouhé době...Okej, přiznám se rovnou,že jsem na ten příběh tak trochu zapomněla...Pardon :D Joje to celkem kratké, ale ty další jsouuž delší :)
Omlouvám se za chyby ať už ty gramatické (skončila škola...) neboty způsobené mezerníkem, kterých jsem si nevšimla..:D
"Vstávej, holala," ozvalo se ze tmy. Otevřela jsem oči a nade mnou se skláněl Isabelin vysmátý obličej.
"Mmm," ozvala jsem se nabručeně a otočila se na druhý bok.
"Vstávej Sáro. Je první školní den, venku je krásně, ptáčci zpívají…"
"Co kdybys zatáhla ty závěsy a nechala nespát?" Zamručela jsem a skryla si obličejek polštáře.
"Ále, nebuď mrzutá. Je první školní den, bude to dobrodružství!"Zaradovala se Izzy.
"Můj život je dobrodružný až až a teď ZATÁHNI TY ZÁVĚSY!"
"Kouzelné slůvko."
"Nech si to!" Vyjela jsem po ní a schovala si hlavu pod peřinu.
"No ták, přijdeš pozdě."
Kde jsem tohle už slyšela? "Jsi jak moje mamka," zamumlala jsem, vystrčila jsem ruku z pod peřiny a luskla. Závěsy se okamžitě zatáhly. Tohle kouzlo mi jde. "Tak, mnohem lepší."
"Vážně to nestihneš, jestli nevstaneš," nevzdávala to Izzy.
"Ty toho nenecháš, co? Tak to nestihnu, je teprv první den. Na staré škole jsem vždycky chodila pozdě, takže nehodlám svou tradici nijak porušit."
"Fajn, jestli nevstaneš, zapálím ti peřinu," vyhrožovala.
Zasmála jsem se. "To bys neudělal, na to jsi až moc…hodná"
"Vážně?"
Vystrčila jsem hlavu a viděla plamínek na Izzyině prstu.
"Tak si posluž, aspoň tu bude větší teplo."
"Grrr," zavrčela naštvaně Izzy a..stáhla mi peřinu!
"Fajn. Ježíši," zamrmlala jsem vylezla z postele. "Spokojená?"
"Tak z 80%"
"A co těch zbylých 20%? Zeptala jsem se.
"Vylezla jsi pozdě z postele, za 15minut začíná vyučování a naštvala jsi mě."
Za 5 minut jsem byla oblečená, vyčistila jsem si zuby a cosik si udělala s vlasama.
"To chceš jít první den vážně takhle?" Zeptala se mě Izzy, když jsem vyšla z pokoje.
"Nechceš číslo na mojí mamku? Myslím, že byste si rozuměly."
"Jojo, moc vtipné, ale jestli si nechceš obléct něco normálního, tak už prosím pojď," nervózně přešlapovala Izzy a pořád se koukala na hodiny.
"Uklidni se, prosim tě. Máme ještě 5 minut. Spousta času něco sníst," sedla jsem si na gauč a popadla sušenky ze stolu, které tam zůstaly od večera.
"Tak to ne," Izzy přišla ke mně, popadla mě za ruku a trhla se mnou tak, že mi ta sušenka málem vypadla z ruky. "Najíst se můžeš po cestě, teď už pojď!"
"No jo, šak už du nervózo."
Izzy vyletěla na chodbu a pořád mě táhla sebou.
"Zpomal Izzy. Už jsme skoro tam a navíc máme ještě 2minuty a učitelé vždycky chodí pozdě," říkala jsem a chroupala u toho svoji sušenku.
Došly jsme ke třídě a já nakoukla dovnitř. Učitel tam nebyl. "Vidíš? Nikdo tam ještě není. Jdeme v čas. To jsem se mohla v klidu najíst."
"Ehm,"ozvalo se za náma. Cítila jsem,jak Izzy ztuhla. Obě jsme se otočily a za náma stála ředitelka.
"Sušenku?" Nabídla jsem.

Město ztracených duší | Nástroje smrti

4. července 2015 v 13:57 | Babu |  Knížky
Název: Město ztracených duší
Autor: Cassandra Clare
Serie: Nástroje smrti, 5. díl
Počet stránek: 472

Jace zmizel. Spolek si dělá starosti kvůli Sebastiánovi. Všichni se snaží na někoho svalit vinu a také zjistit, jak můžou nejlépe ochránit Lovce stínů i zbytek světa před hrozícím nebezpečím. Clary však záleží jen na jediném - Jace zmizel. Clary ho teď musí najít a znovu ho zachránit. Než tenhle boj skončí, skoro každého - Clary, Simona, Aleka - čeká těžká zkouška lásky a důvěry.

Clary se snaží najít Jace, o nic jiného jí nejde a když ho najde pokouší se ho přivést zpátky k rozumu ať to stojí co to stojí a ať je to nebezpečné jak chce, i když se bude muset spojit se Sebastiánem.

Na tenhle díl jsem se těšila mnohem víc, než na ten předchozí. Nejenproto,že byl tlusčí než ten předchozí,ale kvůli Clary, která měla hrát tu zlou, pak taky nazlého Jace a hlavně na Sebastiána!

Clary s Jacem si zase získalimoji důvěru,protože jsem si oba v tomhle díle zas zamilovala a doufám, žejim autorka dá konečně v posledním díle pokoj.
Sebastián!! Říkejte si co chcete, on je prostě moje nejoblíbenější postava ze všech 5 dílů. Možná jsemhoměla ve 3 o trochu radši, ale stejně. Díky němu jsem si tenhle díl užila jako nikdy. Miluju
celou tu jeho osobnost...7

Mile mě tu překvapila ta část z Prahy... prostě americká autorka píše o Praze!!
Těch pár posledních kapitol bylo vážně úžasných.Tolik se tam toho dělo a ten konec? Nemůžu se dočkat, až budu mít v ruce poslední díl.

Oproti minulému dílu tady nemám snad ani moc co vitknout. Líbilo se mi to, skoro pořád se tam něco dělo a...prostě Sebastián lidi!! :D Tohle je asi jediná knížka kde fandím záporákovi až úplně dokonce,takže doufám, že ho nezabijou,jenom nějak...ehm, zavřou? :D


prostě,úžasný díl a jestli jste ještě nečetli první díl,ikdyž pořád říkám ať si ho přečtete, tak nežertuju, vážně, přečtěte si to!:D Vím, že je tocelkem blbá recenze, ale snažím se nespoilerovat...:)

P.S omlouvám se za chyby, ale něja mi vynechává mezerník... :D

Tenhle fanart mi dlooouho zdobil pozadí mobilu:D

Mé sladké šestnácté století

3. července 2015 v 15:06 | Babu |  Knížky
Název: Mé sladké šestnácté století
Autor: Rachel Harris
Serie: Moje sladké šestnáckté století, . díl
Počet stránek: 256

Cat Crawfordová má za pár dní oslavit své sladké šestnácté narozeniny. Ovšem to poslední, co si Cat přeje, je extravagantní narozeninová party organizovaná její temperamentní nevlastní matkou. Alespoň malou útěchou jí je plánovaný rodinný výlet do magické Florencie. A když ji při prohlídce tohoto úžasného města zavede zvědavost do cikánského stanu, ocitne se přímo… v renesanční Florencii. Na tomto výletu do šestnáctého století, vyzbrojena pouze batohem plným věcí z budoucnosti, se Cat setká se svými předky. A nejen s nimi, vždyť v této době je Florencie plná známých umělců, kteří právě tvoří svá vrcholná díla. A samozřejmě není nouze ani o pohledné renesanční ctitele… Avšak podaří se Cat najít cestu zpět do moderní doby, nebo se její italské dobrodružství promění v italské navždy?

Cat je dcera slavné herečky a slavného režiséra, který si zrovna našel přítelkyni a ta chce Cat udělat obrovskou narozenivou oslavu, o kterou ale Cat vůbec nestojí. Na výletě ve Florencii v Itálii se dostane do uličky, kde jí kartářka chce splnit přání a ona se nějakým způsobem dostává do renesanční Florencie k předkům její maky s batohem věcí z moderní doby, jako je mobil, časopis, make-up a foťák...

Četla jsem o téhle knížce už strašně dávno a všichni ju vychvalovali. Konečně jsem si ji i já, sice víc než po půl roce, mohla přečíst, protože kamarádka měla hned dva díly.

Cat byla fajn hlavní hrdinka. Je dcera slavné herečky, o které se často mluví a velmi slavného režiséra, který si našel přítelkyni, kterou z duše nenávidí a kdykoliv se podívá do novin uvidí další fotku své matky jak se předvádí...No nevím jak vy, ale já bych asi po chvilce zešílela :D. Ale podle mě to Cat brala
celkem dobře. Je to jedna z mála postav takových to knížek, která mě neštvala a nepřiváděla k šílenství.
Pak tu byla její sestřenka Alessandra ze 16. století. Ta byla taková milounká. Tu měl rád snad každý včetně mě.
Lorenzo...jéj, ten kluk byl božský!! Já ho měla strašně ráda. Pořád jsem čekala, že to skončí trošku jinak aby...No, nebudu spoilerovat :D

Celá knížka se četla strašně lehce. Je to vtipné a milé, trošku sladké a nic moc náročného. Myslím, že na léto je to rozhodně to pravé! A plus k tomu dostanete ještě cestování časem...Co víc si přát? A jelikož je to první díl ze serie má to otevřený konec a celkem hodně, takže musíte rychle sáhnout pro další díl :D
Je to spíš asi pro trošku mladší, asi jako já 14,15 možná 16, ale znám i straší kdo to četli a líbilo se jim to.
Prostě oddechovka na léto, která se mi moc líbila :)


Hehe, na tom mostě jsem byla :D

Město padlých andělů | Nástroje smrti

2. července 2015 v 13:52 | Babu |  Knížky
Třetí článek za 3 dny...no, na to si nezvykejte :D

Název: Město padlých andělů
Autor: Cassanda Clare
Počet stránek: 384
Serie: Nástroje smrti, 4. díl

Válka skončila, Clary se snaží stát dobrou lovkyní stínů. Nic ale není bez kazu.
Někdo vraždí Lovce stínů, kteří byli ve Valentýnově Kruhu, což vyvolává napětí mezi Podsvěťany a Lovci stínů, které by mohlo vést k další krvavé válce.
Simon má stále větší potíže, nemluvě o tom, že chodí se dvěma krásnými a nebezpečnými dívkami, které jedna o druhé nevědí.
A na Clary s Jacem číhá jejich nejhorší noční můra. Clary totiž uvedla do pohybu řetězec událostí, které by mohly vést ke ztrátě všeho, co miluje. Dokonce i Jace.

Valentýn umřel, Clary cvičí na lovkyni stínů a s Jacem si užívají, že spolu můžou konečně doopravdy chodit. Všichni si myslí, že bude zase chvilku všechno v pořídku, jenom že se něco hodně zlého ukrývá ve stínech a zabíjí Lovce stínů...
Tak jo, ta obálka, jak ju mohl někdo schválit??? Vždyť je strašná! Já jsem jedena z těch šťastlivců, kteří mají první tři díly v pevné obálce. Pořád jsem čekala a čekala, že po vydání tohoto dílu v téhle napůl měkké obálce, že ho vydají zachvilku i v mé mojí milované pevné vazbě a původní obálce. No, nestalo se.

První tři díly byly naprosto úžasné. Hodně napětí, vtipu, občas i strachu o postavy (zvlášt v Městě ze skla) a tak jsem byla zvědavá i na další díly. Četla jsem, že už nebyly tak dobré, jak typrvní tři, ale stejně jsem čekala, že mě to uchvátí jak ty minulé.

V tomhle dílu má hodně prostoru Simon. Je tam hodně kapitol z jeho pohledu a i když to není mooje úplne TOP postava, užívala jsem si to. Bylo zajímavé vidět to všechno z jeho strany. Jak reaguje na to, že je upír, jak na
to reaguje jeho rodina, co všechno prožívá...Pak je tu byla samozřejmě tak věc s ním a Jordarnem a pak se do toho všeho přimotala aj Maia. Bylo to zajímavé.
Bylo tam i pár pohledů z Jacovi strany, které si skoro každá holka asi zamilovala, protože prostě JACE!! Upřímně nevím, co na něm každý vidí, ale tak dobře.

Nemůžu si pomoct, ale podle mě to vážně bylo slabější než minulé tři díly...Nevtáhlo mě to tak do děje ani mě to tak nebavilo, jak před tím. Skoro celoou dobu mě Clary s Jacem tak neskutečně vytáčeli! Všechno brali až moc vážně...

Začátek není zrovna moc dobrý, ale když se přes to přenesete bude to už fajn. Ke konci jsem se už
celkem začetla a ten konec...sice jsem věděla, že to tak skončí (spoilery a čtení posledních vět v knížkach jsou svině) ale EPIC! Aspoň se tam objevila znova moje nejoblíbenější postava! :3

Jestli byste chtěli vědět něco víc o vedlejších postavách, o kterých se tam mluví, zvlášť o Willovi, doporučuju si před tím přečíst Mechanického Anděla :)

Přečetla jsem v červnu

1. července 2015 v 12:09 | Babu
No, když už je tenhhle blog trochu o knížkách, a většina blogů o knížkách to dělá, tak jsem se rozhodla, že vám na začátku měsíce vždycky ukážu co všecko jsem přečetla a bude k tomu menší názor, protože ne všechny knížky budu recenzovat (nemám páru jestli jsem to napsala dobře :D). Tak snad vás to bude aspoň trošku bavit :)

Na záčátku června jsem přečetla druhý díl Šíleně divokých andílků. Pamatuju si, že jsem to v 6. třídě úplně hltala, tak si dávám menší re-reading, jestli je to vážně tak dobré jak si pamatuju. Zkráceně: Je to o Vicky, která se stane polovičním andělem, když rozbije sochu anděle smrti Azraela a mmusí se potýkat se s svým nepřítelem Bílým, do kterého se ale tak nějak zakouká....Možnáá je torochu dětinské...ale mě se tofurt líbí :D


Pak jsem si přečetla mé milované Once Upon a Time v knižní podobě :) Je to vlastně přepsaná první serie. Líbilo se mi to, ale seriál je asi podle mě lepší, tam se na to díváte mnohem více pohledů, za to tady byla jen Emma a Snow / Mary Margaret...Upřímně jsem ráda, že tu první serii mám za sebou a už si Emma a Regina nejedou tak po krku :
D


Po Once jsem se konečně pustila do Andělů noci, které mi na stole ležely strašně dlouho a
navíc jsem je potřebovala vrátit...:D Nebyla to zase taková katastrofa, i když jsem slyšela, že druhý díl je o moc lepší, dalo se to. Teda až na ten příšerný pražácký přízvuk...(omlouvám se všem pražákům, ale
je to tak, sorry :D)

Potom přišla všemi oblíbená Elita! První díl Selekce se mi moc líbil, sice to nebylo nic moc přeborného, ale bylo to takové milé a hezky napsané :) Druhý díl, tam bylo víc těch útoků a rebelů a upřímně, tak America mě věčně knížky štvala, protože na každé stránce byla rozhodnutá pro někoho jiného -.- Myslím, že to bylo trošku slabší než Selekce, ale už jsem si stahla První v angličtině, tak jdu louskat :D


Šepotání, aneb má závislost na říši divů...Trošku zmatený, ale podle mě celkem slušný příběh o Alysse, který slyší brouky a její matka se pomátla kvůli kletbě, kterou zbůsobila Alenka, když byla v říši
divů...Docela se mi to líbillo, občas mi to sice přišlo trochu zmatené a ztrácela jsem se, ale Morfea jsem si oblíbila a navíc...ta obálka!!!! :333

Konečně jsem se pustila do 2.dílu Vaampýrské akademie. Prolog sice vypadal, jako by to napsala 12 letá holka, ale ostatní už byla paráda! Jenom jsem ssi tak četla, četla a četla a najednou vidím, že mi zbývají 3 kapitoly do konce...


Hned potom jsem začala číst Vampýrskou akademii 3, kterou jsem nějakým zázrakem přečetla asi za 3 dny a ještě včera se rovnou pustila do 4 :D. Nemohla jsem se od toho skoro odtrhnout a ten konec...No doprčic! :D Byl to skvělý díl!


Tak...snad jsem na nic nezapomněla, protože tu nemám svůj sešit, kam si to píšu, ale jak to tak vypadá, přečetla jsem 7 knížek...To podle mě de, ne? :D Aasi můj nejlepší měsíc :) Co jsem tak včera počítala, tak jsem zatím od ledna přečetla 24 knížek...O proti minulému roku jsem strašně napřed, takm jsem 24. četla až v září...No, snad se mi povede překonat rekord z minulého roku 41 knížek :))