!!! Kontrola a nábor Affs\SB ZDE !!!

Melisa a planeta Mythus- Kapitola 8. část 1.

17. prosince 2015 v 19:07 | Babu |  Melisa a Planeta Mythus
Kritická diba si žádá kritické...ehm...vyřešení? :D ještě že mám ty články v záloze :D no pak budu zas blogovat, doufám, jenom teď když jsou ty Vánoce...:3 máte už dárky? :)
Kapitola 8.
Moje matka mě chce zřejmě zabít.
"Atheno!" Zavolala jsem. Jo, byla jsem zase v té oné místnosti. Byla to vůbec místnost? Prostě bílý prostor, kde se mnou vedla ty velice poklidné rozhovory. "Haló! Kde jste? Objevte se." Doteď nechápu, že mě k tomu donutila. "Ehm…Matko?"
"Ano?" Objevila se předemnou.
Naštvala jsem se. Mimochodem za tyhle návaly zlosti a mírumilovnosti…za to može puberta! Nesvádějte to na mě.
"Já vím, že jsi asi naštvaná, že ti o tomhle nikdo neřekl…" začala Athena."
"Asi?"
"Ale musíš pochopit, že jsem to dělala jen pro-"
"Pro mé dobro," dokončila jsem za ni. "Tuhle odrhovačku známe všichni. Podívejte, to že jsem polobůh, jsem nejakým způsobem strávila, to že jste moje matka…ještě na tom pracuju, ale taky to půjde, roční kamarádi ze školy spolu s taťkou jsou polobozi, fajn, ale že mám nějaké šáhlé vidění a nikdo mi o tom nic neřekl…To už bude horší."
"Já vím,že je to pro tebe asi těžké, ale ty jsi zvláštní," řekla mi. No tak to mám teda radost… "Kdybys byla jen obyčejný polobůh, asi bych se tě pokusila zabít za to, jak se ke mně chováš." No, ta teda umí uklidnit. "Ale to nemůžu."
"Protože jsem vaše dcera?"
"O to by ani nešlo, jenom jsi prostě důležitá."
"Téda, mám vážně radost…" zamumlala jsem. "Chci vědět od koho to mám," vyletělo najednou ze mě.
Chvilku mlčela, jakoby bojovala sama se sebou. Mám jí to říct? Měla bys, je to tvoje dcera. No, jasně, ale neměla bych jí to říkat. Je s ním jenom samá práce. A ty se divíš? Podívej se na ni, s ní není práce? Takže…? Řekni jí to! "Od tvého otce," řekla nakonec.
Cože???? Hleděla jsem na ni, jako kdyby mi v krku uvízl bonbón. "Není snad taky přes 3000 let starý, že ne?" Zadoufala jsem. Nechtěla jsem mít oba rodiče seniory, sice až já budu stará a vrásčitá, tak Athena bude pořád vypadat na pětadvacet, ale co s tím nadělám…
"Ne," odpověděla.
Pořádně jsem si oddychla.
"Kdo…kdo je můj otec?" Zeptala jsem se pomalu.
"Víš…není moc chytré, abych ti to říkala."
"Ale mě je úplně putna jestli je to chytré nebo ne. A říkám to dneska už podruhé."
"Jenže mě to není jedno," namítla. "Neměla bych ti to říkat a ani ti to říkat nebudu."
"Umřel při té nehodě? Nechala jste ho tam, aby umřel? Nebo to celé byla jenom falešná výmluva?" Vyzvídala jsem dál.
"Tvůj otec je jedním z potomků Pythie," vyhla se mým otázkám.
"Kdo je sakra Pythie?" Zakračila jsem se a zasrčila si pramen svých vlasů za ucho.
"Byla to věštkyně z Delf a její moc se po celé generace přenášela a vyvíjela. Proto neříkáš žádné nesmyslné proroctví, ale vidíš co se kde stane."
"Takže místo nesmyslných vět vidím nesmyslné obrázky….Bezva," zamumlala jsem. "Takže to co jsem viděla se teprve stane?"
"I tak se to dá říct," připustila. "Ale musíš se to naučit ovládat. Nemůžeš někde uprostřed lezení na skálu jenom tak vytuhnout."
"Já ale nemám v plánu lezt na skálu," namítla jsem.
"To byl příklad, Meliso. Prostě se to nauč ovládat."
"Mám se naučit ovládat něco, o čem jsem dodneška nevěděla. Hračka," zabručela jsem.
"Dám ti poslední radu než odejdu." Páni, dneska to bylo rychlé. "Arachné se skrývá tam, kde se nebe střetává se zemí," a hned potom jsem se probudila.
Podívala jsem se na hodiny. Bylo 6:30. Každý vstával jinak, ale v 9 byla snídaně, takže jsem měla ještě mraku času. Potichu jsem se vykradla z postele, vzala si věci a vběhla do koupelny, kde jsem si dala vážně dlouhou sprchu a umyla si i vlasy. Letos budou mít asi větší účet za vodu. Trvalo mi to asi hodinu. Když jsem vyšla z koupelny s ručníkem na hlavě, většina pořád ještě spala, teda až na Miu, její kamarádky a ještě pár lidí. Šla jsem ke svojí postely, položila si tam svoje věci a mokrý ručník přehodila rám postele. Mia se svýma kamarádkama došla ke mně. Myslím, že se jmenovali Kate, Agata a Linda. Ale nevím jistě. Vážně mám s jménama problém…
"Ahoj Lis," pozdravila mě Mia.
Otočila jsem se k nim. "Ahojte," odpověděla jsem.
"Včera jsme tě neviděli ani na obědě ani u večeře, a když jsme sem došli, už jsi spala. Stalo se včera snad něco?" Zeptala se.
Ajajj….
"Jo, no…já totiž…byla jsem jenom unavená a ktomu se stalo ještě pár věcí…ale už jsem v pohodě! Ehm..můžu s tebou nachvilku mluvit? Osamotě?" Zeptala jsem se a koukla na holky.
"Jasně," potvrdila. "Andreo, Lusindo, Kamil, můžete mě počkat venku? Hned příjdu."
No…skoro jsem se trefila…
"Jasně," řekly.
Mia mě zatáhla do kouta, kde nás nemohl nikdo slyšet. Zašeptala. "Tak co se stalo?"
"Proč jsi neřekla, že se tu ztrácí lidi?" Někdo si toho přece musel všimnout," řekla jsem.
"Jak o tom víš?" Zamračila se.
"Corn mi to včera řekl."
"Neměl ti to říkat. Sami jsme se dohodli, že to udržíme v tajemnství, než si budeme jistí aspoň základními věci."
"A ty se včera vyřešili," řekla jsem jí. "A nejenom ty. Proto mi to řekl."
"Musíme za ním, pojď," drapla mě za ruku a táhla za sebou. Z jejího hlasu bylo slyšet, že se snaží ovládnout, aby nezačala ječet. Aspoň nejsem jediná, kdo trochu vybuchuje. Venku se otočila na Kamil. "Trošku se to protáhlo, běžete sami, pak dojdu. "Co všechno ti řekl?" Zeptala se. No, tak jsem jí řekla všechno.
Došli jsme do centra, Mia vtrhla do dveří a z toho jejího vzteklého pohledu bych usoudila, že je snad dcera Arése, kdybych ju neznala.
"Ehm," odkašlala si. Corn se otočil a měl pusu plnou jídla. No, buď má snídani dřív, nebo má rovnou dvě. "Mám počkat až dojíte, nebo mi to vysvětlíte dřív než zase ztratím hlavu?" Zeptala se nabroušeně a ukázala na mě.
"Taky tě zdravím Mio. Lis." Pozrdravil nás. Kývla jsem hlavou na pozdrav. Když Corn viděl ten její výraz, okamžitě ho přešly vtípky. "Víš objevily se nové informace."
Mia na to nic neřekla jenom povytáhla jedno obočí. To tu vážně umí všichni? Měla bych se to konečně naučit…
"Lis zjistila, že je unesla Arachné."
"A jak to zjistila?" Zepptala se.
Haló, já jsem vedle tebe, klidně si se mohla zeptat mě!
"Měla vidění," odpověděl.
No a je to tu zas…
Mia se okamžitě sklidnila. "Vidění?" Zeptala se překvapivě. "To ale mívají jenom Apollonovi děti a jednou za čas a nikdy to není úplně spolehlivé."
"Pochází to od nějakých jejich předků," vysvětlil.
"Vlastně," skočila jsem mu do toho. "Je to prej od táty a ten to získal od svých rodičů a ti zas od těch svých atd…Až po nějakou…věštkyni v Delfách. Pythii tuším."
"Jak to víš?" Hleděli na mě.
"Athena mi to řekla."
"Athena s tebou mluvila?" Zeptala se Mia.
"Jasně, už potřetí:"
"Proč jsi to neřekla?"
"Myslela jsem si, že to není důležité. Stejně jsem na ní většinou jenom křičela že není dobrá matka," řekla jsem a pokrčila ramney.
"Bohové stůjte při nás," zaúpěla Mia
"Vraťte se zpátky, za chvíli stejně bude snídaně. Promluvíme si pak," řekl Corn.
Mia přikývla a odešla. Já si ale stejně neodpustila poznámku. "Neměla by být spíš Arésova dcera? Rychle se naštve a upřímě…vypadalo to trochu jako by vás chtěla zabít. Šel z ná strach."
"Mia je sice trochu ostrá, ale je chytrá a dobrá vedoucí srubu."

Dopoledne ubýhalo rychle. Trochu jsme trénovali. Teda jak kdo. Odpoledne na mě pak už čekal Jason s Jennou.
"Nevíte tak náhodou, kde se země střetává se zemí?" Zeptala jsem se ze zvedavosti.
Oba zakroutili hlavami.
"Všichni se zhromážděte u Velkého ohně," ozvalo se až moc známým hlasem.
"No to snad ne…" zaúpěla jsem.
Došli jsme k táboráku, kde večer býval Velký oheň. Po chvilkce se tam zhromáždily všechny sruby s intruktorama a všemi, kteří neměli ponětí co se děje a kdo to svolal. Takže všichni. Teda až na mě, já přesně věděla, kdo to byl. Zrovna se objevila obrovská bílá záře…a kdo se neobjevil?
Všichni si znovu klekli (tentokrát aj já!) aby uctili úctu? To je blbost…prostě si klekli.
"Vím co se děje ve vašem Táboře," promluvila Athena. Přesně tak, Athena. Jestli jste si tipli správně, máte 10 bodů. "A částěčně za to můžu i já." Všichni si začli šuškat, protože neměli páru o čem mluví. "A proto," zvíšila hlas, "jsem se rozhodla uspořádat výpravu. Najdou Arachné, svrhnou ji do Tartaru a osvobodí moje děti. Výpravu povede moje dcera Melisa."
Vykulila jsem na ni oči. "Chcete mě zabít?" Vyjekla jsem.
"Párkrát jsem o tom už přemýšlela, zlatíčko," usmála se.
"Milé," usmála jsem se křečovitě.
"Můžeš si, ostatně jako vždy, sebou vzít dva další členy z Tábora. Zítra ráno se vydáte na cestu. Do té body si můžeš rozmyslet koho si vezmeš sebou. Vybírej moudře."
"To je jasné koho si vezmu. Nad tím nemusím vůbec přemýšlet," otočila jsem hlavou. "Jasone, Jenno, půjdete semnou?"
"Co je tohle za otázku? Jasně že jo," řekl Jason a Jenna se uculila a přikývla.
"No tak dobře. To je vše. Jo a Meliso? Pamatuj na má slova." A s tím zmizela.
Teď už si ostatní nešeptali, ale dost nahlas povídali a mě došlo co jsem udělala.
"Chce mě zabít," prohlásila jsem. "Určitě mě chce zabít."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Vea Vea | 30. prosince 2015 v 21:43 | Reagovat

jééj, Vea se konečně dokopala se kouknout na něčí blog! :D je načase začít znova číst L:

2 Eva Eva | 12. ledna 2016 v 20:46 | Reagovat

Nádhera! Ostatně jako všechny příběhy na tomhle blogu. ;)

3 Skarlet Skarlet | E-mail | Web | 9. února 2016 v 13:31 | Reagovat

Super další část. Je to prostě úžasné :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama