!!! Kontrola a nábor Affs\SB ZDE !!!

Březen 2016

Melisa a planeta Mythus Kapitola 8. část 2.

25. března 2016 v 13:56 | Babu |  Melisa a Planeta Mythus
Ještě pořád žiju! :D Jenom je málo času, příjimačky se blíží a matiku nezvládám...a taky nebudu lhát, prostě se mi články přidávat nechcou :D Každopádně, pokud se vám líbí moje příběhy a chcete je číst častějc než 1 za dva měsíce, navštivte wattpad.com, kde jsem trochu aktivnější ;) Budete se muset registrovst, ale je to zdarma ;). Najdete mě pod jménem @Jebexiii nebo pod příběhem Lovena stínem :)
"Co myslela tím, abys pamatovala na její slova?" Zeptala se Jenna.
"Ve snu mi řekla, že Arachne je tam, kde se země střetává se zemí," vysvětlila jsem.
"Tak proto ses nás na to ptala," poznamenal Jason.
Přikývla jsem.
"Kde se země střetává se zemí?" Zeptal se.
"Nemám šajna," řekla jsem popravdě. "Ale asi bychom to měli do ráda zjistit, ne?"
"To by nám přišlo vhod," řekl suše.
"Myslím, že bych se měla jít podívat do knihovny," navrhla Jenna.
"Fajn," ujala jsem se toho. "Objehnem všechno co se jenom dá a zjistíme co to znamená. Zeptám se Corna a lidí u nás ze srubu. Sejdeme se u večeře, ano?"
Přikývli a pak jsme se rozdělili.
"Tak jo," řekla jsem si. "Do toho." Šla jsem rovnou za Cornem.
"Proč myslíš, že si vybrala zrovna tebe?" Zeptal se, když jsem za ním došla.
"Chce mě zabít," odpověděla jsem jednoduše. "Ale o to teď nejde. Potřebuju s něčím poradit a doufám, že mi pomůžete."
"Ano a s čím?" Zeptal se zamyšleně.
"Kde je místo, kde země střetává se zemí?"
"No, to může být kdekoliv. Musíš se na to podívat většinou z jiného úhlu. Většinou to není ani tak jak se zdá."
"Takže…?"
"Takže ti asi neporadím. Promiň."
"Ale noták! Musíte aspoň tušit co tím myslí!" Zkusila jsem to znova.
"Promiň, ale kdyby mě něco napadlo, dám ti vědět," ujistil mě.
"Tak fajn, díky," řekla jsem. Zavřela jsem dvěře, otočila se a zjistila, že za mnou stojí Peter.
"Ááá," zaječela jsem. "Kruci, takhle mě děsit."
"No, taky tě zdravím. Cos tam dělala?"
"Potřebovala jsem pomoct s něčím kvůli tomu zítřku."
"A poradil?"
"Ne…"
"No a co to je? Třeba bych s tím mohl pomoct já."
"Tak o tom pochybuju, ale jak chceš. Nevíš, kde se země střetává se zemí?" Zeptala jsem se ho s trochou nadějí v hlase.
"Pochybovalas správně. Nemám tušení, ale můžeš se zajít kouknout do knihovny."
"Tam už je Jenna…" povzdychla jsem si. Pak se mi ale rozsvítilo. Určitě mi nad hlavou blikla žárovka. "Ale jejích babička by to mohla vědět. Ví o všem co se v Táboře šustne a nejenom tady."
"No nevím, jestli to pomůže, ale zkusit to můžeš," pokrčil rameny. No taky, že jsem to zkusila.
Zastavila jsem se před hlavními dveřmi. "Tak jdeš semnou nebo se budeš jenom tak dívat na ty dveře?"
"Jasně, už jdu," odpověděl.
Zašli jsme za babičkou dvojčat. Neúspěšně. Jak jinak, že? Najednou se tu všem vymazala paměť a nikdo nechápe hádanku od Atheny. Zašli jsme aj za děckama z mého srubu. A stejně nic. Někteří řekli, že to může být jenom oklika, protože Athena miluje hádanky či co, někteří, že to může být zas nějaký název, ale jinak nic. No aspoň něco.
"Prosím, prosím, prosím řekněte mi, že jste něco zjistili," zadoufala jsem, když jsme se s Jasonem a Jennou setkali u večeře.
"Nic," zakývali hlavou. "Ty?"
"Taky nic," zabručela jsem. "Jenom to, že to může být nějaká oklika, hádanka nebo název nějakého místa. Nemáte tu třeba někde obchod se stejným názvem?" To byl pěkně stupidní nápad.
"Ehm…pokud vím, tak ne."
"Skvěle," zabručela jsem znova. "Proberem to kdyžtak ještě po večeři jo? Mám strašný hlad."
Domluvili jsme se kdy se kde sejdeme a každý si šel po svých. Pár lidí mi řeklo, že mi prej hrozně závidí, že někteří čekají na výpravu i roky a jaká je to pocta, když se tu objeví bohyně 2x za dva týdny. A taky se zeptali jak se těším. Tady jsou asi všichni padlí na hlavu. Jsem jediná komu připadá výprava za obrovskou pavoučicí, zvlášť když má ten člověk arachnofobii, kde asi natáhne bačkory jako ne movć velká sranda? Po tom všem jsem odnesla skoro plný talíř. Hlad mě okamžitě přešel. Dala jsem trochu bohům (tady se to tak dělá), aby mě nezabili (člověk nikdy neví) a čekala na Jennu a Jasona.
"Měli bysme se aspo%n domluvit kam půjdeme, když už nic moc nemáme," řekla jsem jim, když přišli. Oni jsou přece jenom trošku zkušenější…
"Na západ," řekli oba.
"Proč tam?"
"Protože na západ se všechno vždycky stěhuje. Jestli ji chceme najít, měli bychom jít na západ," řekl Jason.
"OK, tohle máme, půjdem teda na západ, ale-" zarazila jsem se. Zhoupl se mi žaludek a chytla jsem se za břicho. Dvojčata se na mě divně podívali. "Víte jak jsem minule měla…jak jsem sebou jenom tak sekla?"
Přikývli.
"No, tak myslím, že je to tu zas."
"Cože?!" Vytřeštili oči a pak se mi zatmělo před očima. Po pár minutách…sekundách…nevím jak dlouho to bylo, ale když jsem přišla k sobě Jenna nervózně chodila sem a tam. Cítila jsem kolem sebe Jasonovi ruce. Fajn, tak mě chytnul. Rychle jsem zamrkala a koukla kolem sebe.
"Seš zpátky?" Zeptal se.
"J-jo. Už jo."
Pomohl mi vstát.
"Co jsi viděla?" Zeptala se pomalu Jenna.
"Ehm, no šli jsme na ten váš západ a byla tam nějaká jídelna, ve které seděl starý chlápek s vousama jak Brumbál."
"O něm se mi včera zdálo," vypískla Jenna. "Seděl tam u takového malého kulatého stolku a říkal ať tam dojdem nebo co a taky jedl tortilu."
"Jo, to je přesně on!" Potvrdila jsem. "Ještě tam byl velký strom se zlatýma jablkama, obří stín pavouka a velké přesípací hodiny, které opočítavali 3 dny no a nakonec se všechno propadlo."
"Nevíš jak se ta jídelna jmenovala?" Zeptal se Jason.
"Ne, nějaká jídelna…nestačila jsem to přečíst."
"No, ale pár věcí víme," shrnul to. "Máme jíd do nějaké jídelny, kde bude vousatý chlápek, pak to vypadá na strom u Hesperidek, ale doufám že to tak není, boj s Arachné a na všechno máme jenom tři dny, protože jinak se svět propadne, takže pohoda. Třeba si ještě stihnem zahrát člověče nezlob se."
Začali jsme se s Jennou smát.
"Co? To nebyl vtip. Docela rád bych si ho zahrál, jsem v tom vážně dobrý."

Znovu jsme s Jennou vyprskly smíchy.
"Myslím, že byste měli jít pomalu na kutě," ozvala se za náma Jasonova a Jennina babička s Cornem. "Teda až na Lisu, potřebuju se jí na něco zeptat, "zarazil mě, když jsem skoro už odešla. "Nemělas zase…ty víš co?" Zeptal se Conr.
Tak jsem mu to všechno vyklopila, on se nad tím jenom zamyslel, zamračil a poslal mě do postele. Takže tak. Chtěla jsem se aspoň pořádně vyspat poslední noc před tou slavnou výpravou naprd, ale vyspala jsem se? Ani ne. Jednak proto, že jsem měla noční můry o pavoucích a navíc mi tam všude lítaly lístečky jako: Ty to zvládneš! A Hodně štěstí! Nebo Stojím při tobě ;)

Nemusela jsem vůbec přemýšlet nad tím, kdo to psal.